Ženy, které se bojí stárnutí, stárnou rychleji

Nedávný výzkum vzorků krve více než 700 žen v USA, publikovaný v časopise Psychoneuroendocrinology, ukázal, že ženy, které uváděly vyšší míru úzkosti ze stárnutí, vykazovaly známky zrychleného biologického stárnutí na buněčné úrovni.

Ženy zapojené do studie se přitom neobávaly toho, že budou vypadat starší. Nesouviselo to ani se ztrátou plodnosti nebo společenským tlakem na pokračování rodu.

„Efekty zrychleného epigenetického stárnutí byly pozorovány pouze u žen, jejichž obavy souvisely s možným zhoršením zdraví ve stáří,“ uvádí The Independent.

Klíč se skrývá v naší DNA, přesněji v telomerách. Jsou to komplexy DNA a bílkovin nacházející se na koncích chromozomů, které je chrání před poškozením a zároveň zachovávají genetickou informaci při dělení buněk. Délka telomer je jedním z nejsilnějších ukazatelů biologického stárnutí – zkrácené telomery jsou spojovány se zvýšeným rizikem všech nemocí souvisejících s věkem, včetně srdečních chorob, rakoviny a demence.

Už dříve například studie z roku 2012, která zahrnovala více než 5000 žen, zjistila, že běžná forma úzkosti – fobie – souvisí se zkracováním telomer u žen středního a vyššího věku. Toto zkrácení bylo natolik výrazné, že mohlo zkrátit délku života až o šest let ve srovnání se ženami, které fobiemi netrpěly.

Jedna rozsáhlá studie v USA ukázala, že lidé s optimistickým pohledem na stárnutí žijí v průměru o 7,5 roku déle než ti, kteří ke stárnutí přistupují negativně – a to i po zohlednění faktorů, jako je socioekonomické postavení, osamělost nebo zdravotní stav účastníků na začátku výzkumu.

Metaanalýza více než stovky studií navíc odhalila „stálou“ souvislost mezi vnímáním stárnutí a délkou života. Přibližně 80 % prací tuto spojitost potvrdilo – natolik výrazně, že lze uvažovat o příčinné souvislosti.

Odborníci identifikovali tři hlavní mechanismy, které stojí za tímto „sebenaplňujícím se proroctvím o stárnutí“: psychologický, behaviorální a fyziologický.

První souvisí s převzatými představami o stárnutí, které mění naše myšlení i chování – například pochybnosti o vlastní fyzické síle nebo zvýšená zapomnětlivost, protože očekáváme, že s věkem k nim dojde.

Druhý mechanismus se týká dlouhodobého chování založeného na „sebenaplňujícím se proroctví“. Lidé předpokládají, že se jejich zdraví s věkem nevyhnutelně zhorší, a mají pocit, že to stejně nemohou ovlivnit. Proto často zanedbávají preventivní kroky, které by mohly stárnutí zpomalit – například zdravou stravu nebo pravidelný pohyb.

Třetí příčina souvisí s fyzickými dopady zvýšeného stresu. Jedna studie ukázala, že u lidí s negativním postojem ke stárnutí se hladina kortizolu mezi 50. a 80. rokem života zvýšila o 40 %. Naopak u optimisticky naladěných lidí hladina kortizolu za stejné období mírně klesla. Dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu přitom může negativně ovlivňovat imunitní i kardiovaskulární systém, poškozovat hipokampus a podporovat zánětlivé procesy v těle.