Článek
Následovala náročná rekonstrukční operace, která jí zpočátku umožnila znovu relativně dobře mluvit. Jenže další fáze léčby, radioterapie, způsobila smršťování rekonstruované tkáně. To výrazně zhoršilo její schopnost vyslovovat tak, aby jí ostatní rozuměli. „Lidé se na mě často dívali s obavami nebo rozpačitostí. Někteří se jen usmáli a předstírali, že rozumí tomu, co jsem řekla,“ popsala Brooksová svou zkušenost.
Kvůli problémům s řečí se tak musela při telefonování spoléhat na speciální technologie převádějící text na řeč. Dokonce se setkávala s tím, že se jí bývalí kolegové nebo známí vyhýbali, protože měli strach, že jí nebudou rozumět.
Nápad, který zněl jako sci-fi
Imogen se ale nevzdala. Jako vědkyně začala pročítat odborné studie a narazila na výzkumy zaměřené na protetické náhrady jazyka. Napadlo ji, že právě to by jí mohlo pomoci.
Když se na možnost umělého jazyka zeptala svých lékařů v nemocnici Guy's and St Thomas' NHS Foundation Trust, byla velmi překvapena jejich reakcí. Sestavili tým odborníků z různých oborů, kteří byli ochotni pokusit se o něco, co v rámci systému britského veřejného zdravotnictví dosud nikdo neprovedl.
Do projektu se zapojili specialisté na logopedii, stomatologii, ústní chirurgii i zubní laboranti. Měsíce skenovali ústní dutinu Imogen, vytvářeli digitální modely a testovali prototypy. Nakonec vznikly dvě zkušební verze, z nichž odborníci vyvinuli finální podobu protézy.
Umělý jazyk na míru
Výsledkem je unikátní protéza vyrobená přímo pro potřeby jediné pacientky. Tvoří ji kovová konstrukce ze slitiny kobaltu a chromu, která se upevňuje k dolním zubům, a pečlivě tvarovaná silikonová část nahrazující chybějící jazyk. Její tvar nebyl navržen tak, aby vypadal jako skutečný jazyk, ale aby umožnil vytvořit co nejvíce hlásek a usnadnil kontakt mezi patrem a spodinou úst.
Právě tento zdánlivě jednoduchý princip se ukázal jako zásadní. Po nasazení protézy se řeč Imogen Brooksové výrazně zlepšila. Sama říká, že rozdíl je obrovský. Komunikace je snazší nejen při pracovních schůzkách, ale také v soukromém životě. Znovu může vést přirozenější rozhovory s přáteli a rodinou, aniž by musela neustále opakovat každou větu.
Příběh dnes třicetileté Londýňanky je významný nejen pro ni samotnou. Lékaři věří, že podobná technologie by mohla v budoucnu pomoci i dalším pacientům, kteří přišli o část nebo většinu jazyka v důsledku úrazu, nádorového onemocnění nebo jiné závažné diagnózy.
