Hlavní obsah

Tělo se mu zbarvilo do žluta a rodině připomínal Barta Simpsona. Pomohla mu až druhá transplantace jater

Jako miminko trpěl dnes 25letý Kieran Cooper dětským onemocněním jater, kvůli kterému ve dvou dnech života zežloutl. První operaci podstoupil už v sedmi týdnech, ta však nebyla úspěšná, a proto musel v 11 měsících života podstoupit transplantaci jater. Po 24 letech ale jeho tělo opět zežloutlo.

Foto: Envato Elements

Mezi příznaky atrézie žlučových cest patří žloutenka (zežloutnutí kůže a očního bělma).

Článek

„Byl to šok, když jsem začal žloutnout. Vypadal jsem jako jedna z postav ze Simpsonových. Když jsem šel po ulici, byl jsem kvůli tomu nesvůj. Bylo to hodně nepříjemné,“ vyprávěl Kieran v rozhovoru pro web LADBible.

Rodák z hrabství Cheshire měl už jako miminko diagnostikovanou atrézii žlučových cest, vzácné vrozené onemocnění, při kterém se žlučové cesty u novorozenců nevyvinou správně.

Dochází k němu tehdy, když kanálky odvádějící žluč z jater zůstanou neprůchodné nebo uzavřené. Mezi příznaky patří žloutenka (zežloutnutí kůže a očního bělma) a onemocnění může vést k vážnému poškození jater.

Všichni na něj zírali

Podle Kieranovy maminky Kerry Cooperové se syn již několik dní před zežloutnutím necítil dobře, proto volali hned záchrannou službu, která ho převezla do nemocnice v Birminghamu, kde strávil pět týdnů.

„Během pobytu v Birminghamu začal být žlutý tak, že doslova zářil. Dělali jsme si z něj legraci, že vypadá jako Bart Simpson,“ řekla Kerry a dodala, že kdykoli spolu vyšli z nemocnice ven nadýchat se čerstvého vzduchu, všichni na něj zírali.

„Musel být převezen na jednotku intenzivní péče. Pro celou naši rodinu to bylo nesmírně těžké období, protože jsme nevěděli, jestli to vůbec přežije,“ pokračovala. „Bylo to strašné. Opravdu jsem se bála o jeho život.“

Po pěti týdnech v Queen Elizabeth Hospital Birmingham podstoupil Kieran 28. února druhou transplantaci jater. Hned poté se barva jeho kůže vrátila do normálu.

Rekonvalescence nebyla jednoduchá

Přestože se dnes cítí už lépe, stále se bojí chodit ven. „Předtím to nebolelo, ale po transplantaci to bylo hrozné. Musel jsem se znovu učit chodit, nebylo to vůbec příjemné,“ vysvětlil.

„Každých šest týdnů chodím do nemocnice a do konce života musím užívat léky. Jsem rád, že se zase zotavuju a jsem vděčný, že žiju,“ řekl.

Kieran v současnosti kvůli svému zdravotnímu stavu nepracuje. Sdílí svůj příběh, aby zvýšil povědomí o své nemoci. „Nikdo nechce prožít to, co já, protože jsem si prošel peklem a zase zpátky,“ dodal.

Související témata:
Atrézie žlučových cest

Výběr článků

Načítám