Článek
Začalo to „normálně“. Tak to aspoň Jiří Novák dlouho vnímal. „Začal jsem pít tak normálně, jako každý mladý. Trávil jsem volný čas alkoholem. První náznaky jsem přehlížel,“ popisuje dnes padesátiletý muž.
Postupně se ale z pití stala rutina, která se rozlévala do celého týdne. „Pil jsem po práci a o víkendech. Dá se říct, že jsem pil každý den,“ říká. Nešlo jen o hospodu. „Pil jsem i doma sám, což byl problém, v podstatě jsem od toho alkoholu neměl odpočinek.“
S odstupem si umí pojmenovat, k čemu mu alkohol sloužil. „Mám tak trošku cholerickou povahu. Alkoholem jsem se uklidňoval a svět se mi zdál hezčí.“
S pitím se přirozeně poskládalo i prostředí. „Tím, že jsem popíjel, jsem si i nacházel podobné kamarády,“ popisuje s tím, že dlouho šlo hlavně o společné „kumpány k alkoholu“.
Přestupek a vyhazov jako životní milník
Zlom přišel až ve chvíli, kdy mu pití alkoholu zasáhlo do práce. „Měl jsem takový malý prů*er. Nebyl to trestný čin, byl to přestupek, ale tam už jsem věděl, že mi to docela zasahuje do života,“ vzpomíná.
Pak přišel vyhazov a s ním i rychlé vystřízlivění v osobních vztazích. „Zjistil jsem, že kamarádi nejsou kamarádi,“ říká. Tehdy se podle něj poprvé ukázalo, že alkohol problém neřeší, jen ho odsouvá.