Psi mohou darovat krev stejně jako lidé. Bruce ji dal pětkrát, Chloupek ji potřeboval

Když Zbyněk Oktábec popisuje svého pětiletého psa Bruce, mluví o něm jako o klidném parťákovi do rodiny se dvěma dětmi. Právě to, že je dobře zvládnutelný a na veterině nepanikaří, podle majitele výrazně usnadňuje odběr. „Ten odběr zvládá úplně v pohodě,“ říká Oktábec. Bruce už daroval pětkrát.

O možnosti darovat psí krev se majitel psa dozvěděl u veterináře, kam s Brucem chodili a kde pes podstoupil operaci obou loktů. Krev darovali právě tam a teprve později mu na sociálních sítích vyskočila informace o registru Červené tlapky.

Do něj se následně zapsal s tím, že to bral jako způsob, jak se za péči „odvděčit“. „Je to pomoc, která jde přímo jinému zvířeti,“ dodává.

Z opačné strany situaci zažila Nikola Dudková a její tříletý Chloupek. Do Česka si ho přivezla ze zahraničí. Původně pochází z USA, k ní se ale dostal v Egyptě. Před zhruba půl rokem se jeho stav zhoršil, selhávaly mu ledviny, měl velmi nízký hematokrit a veterinářka řekla, že bez transfuze to nepůjde.

„Na sehnání krve jsme měli 24 hodin,“ říká Dudková. V okruhu známých vhodného dárce nenašla a tip na Červenou tlapku dostala až na veterině.

Po registraci vyplnila údaje o Chloupkovi a systém jí ukázal tři potenciální dárce v okolí. Majitelům rovnou napsala, přiznává, že měla obavy, jestli se podaří vše stihnout. Jedna z majitelek se ozvala během pár minut a přijela.

Dnes je Chloupek podle Dudkové „zdravější a hravější“. Problémy úplně nezmizely, diagnóza mu zůstává, ale z kritické situace se dostal do stavu, kdy může fungovat a užívat si život.

Zakladatelka Červené tlapky Alice Bílá vysvětluje, že projekt vznikl z její vlastní zkušenosti. Když pes potřebuje krev rychle, často není jasné, kde vhodného dárce sehnat. Veterinární pracoviště umí udělat testy, odběr i transfuzi, ale kontakt na dárce v tu chvíli nemusí mít k dispozici. Majitelé pak často zkouší sdílení na sociálních sítích.

Podle Bílé to ale naráží na limity, příspěvky totiž snadno zapadnou a v komentářích se mísí reakce lidí, kteří pomoci nemohou a jen chtějí vyjádřit solidaritu, s těmi, kteří opravdu mohou. Červená tlapka proto staví na cílenějším postupu, tedy vyhledání konkrétních dárců v okolí a na přímém oslovení.

Funguje to tak, že dárce se zaregistruje a uvede kontakt a lokalitu podle poštovního směrovacího čísla. Ten, kdo krev shání, pak dárce vyhledá přes mapu nebo filtr podle PSČ a odešle žádost přes formulář. Dárci dorazí e-mail a SMS a další domluva už je na majitelích a konkrétní veterině, kde odběr proběhne. Dárce za odběr neplatí, finanční stránka jde v tomto případě za majitelem, jehož pejsek krev potřebuje.

Veterinář Tomáš Fiala z Veterinární nemocnice AA-VET říká, že odběr je rychlý zákrok. Důležité je hlavně to, aby pes byl na veterině zvládnutelný a v klidu. V praxi se odebírá zhruba 150 až 350 mililitrů krve podle velikosti psa a samotná část odběru trvá obvykle kolem pěti minut.

Krev se ve veterinární praxi využívá zejména ve chvíli, kdy je potřeba psa stabilizovat – typicky u těžkých stavů chudokrevnosti. Transfúze je podle Fialy podpůrný krok, zatímco současně je nutné řešit příčinu potíží, například imunitně zprostředkované onemocnění. Zmiňuje i parazitární onemocnění přenášené klíšťaty, které může napadat červené krvinky.

Dárce má být dobře ovladatelný, ve věku 2 až 8 let a s hmotností alespoň 20 kilogramů. Pes má být v dobré kondici, pravidelně očkovaný, bez chronických onemocnění a bez trvalé medikace. V minulosti zároveň neměl být příjemcem krevní transfuze. U fen se řeší i dočasná omezení, například období hárání.

Veškeré informace k dárcovství jsou dostupné na webu Červené tlapky. Majitelé tam najdou podmínky pro zařazení psa do registru, popis postupu registrace i to, jak se dárci vyhledávají podle lokality, stejně tak je tam možnost neziskovou organizaci podpořit.

Alice Bílá zároveň zdůrazňuje, že registrace není závazek. Oslovený dárce se může rozhodnout, jestli má v danou chvíli možnost a zda jeho pes na odběr v té aktuální situaci může.