Článek
„Když jsem závodil jako kulturista, síla pro mě znamenala jediné: víc. Větší váhu. Vyšší intenzitu. Větší zátěž. Tato filozofie mi pomohla získat 13 titulů mistra světa. Postupem času jsem ale tuto filozofii rozšířil o další věci: disciplínu v regeneraci, schopnost přizpůsobit se a nevzdávat to, i když je pohyb čím dál těžší,“ svěřil se Arnold Schwarzenegger těsně před oslavou 79. narozenin.
Podle něj právě to brání milionům lidí žít naplno, protože je bolest přesvědčí, aby to vzdali dříve, než zjistí, čeho je jejich tělo ještě schopné.
Nikdy jsem nepřijal představu, že stárnutí znamená horší a pomalejší život
„Když mi bylo 70 let, začali se mě lidé ptát, proč stále trénuji. Teď, když mi je téměř 79, přicházejí tyto otázky ještě častěji. ‚Proč pořád chodíte do posilovny? Není už čas dát si pauzu?‘“ svěřil se.
Lidé si podle něj myslí, že kondice má nějakou cílovou čáru. „Nemá. Ne každý den přinese skvělý trénink. Někdy je už samotné to, že se člověk dostaví, celé vítězství. A to mi stačí,“ prohlašuje.
Lidé, když stárnou, podle něj sami sobě vypráví určitý příběh: bolest je nevyhnutelná, ztuhlost je normální a horší, pomalejší život je jednoduše cena, kterou platíme za stárnutí.
„Tento příběh slýchám od lidí kolem sebe celý život. Sám jsem podstoupil operace ramen, operace srdce i výměnu kyčelního kloubu. Přesně vím, jaké to je, když vám někdo řekne, že vaše tělo už není takové jako dřív. Jednoduše řečeno: stárnutí je nepříjemné. Ale nikdy jsem nepřijal představu, že stárnutí znamená horší a pomalejší život,“ dodává Schwarzenegger.
Super.cz
Překonávání vlastních limitů
Vzpomíná, jak mu lékaři po operacích srdce řekli, že zvedat těžké váhy už nesmí. Pro člověka, který celý život založil na překonávání vlastních limitů, bylo těžké tuto realitu přijmout.
„Vrátil jsem se do posilovny a musel jsem se znovu naučit všechno od začátku. Když jsem poprvé znovu vzal do ruky činky, musel jsem použít mnohem lehčí váhy, než na jaké jsem byl zvyklý. Pohyby, které jsem dělal desítky let, najednou vyžadovaly větší soustředění a trpělivost. Ale hlavně mě to přimělo uvědomit si, jak snadné je nechat omezení převzít kontrolu nad naším životem, pokud se jim aktivně nepostavíme,“ popisuje.
„Jistě, jsou rána, kdy se mi nechce vstát z postele. Klouby mám těžké a trénink se zdá být někde daleko. V taková rána nečekám na motivaci. Prostě vstanu – a někdy během jízdy na kole nebo po několika sériích cviků se zase dostanu do tempa,“ vypráví Schwarzenegger.
Vzorec negativního myšlení prý pozoruje u mnoha lidí kolem sebe. Jednoho dne přestanou chodit po schodech, protože je bolí kolena. Vynechají večerní procházku, protože se cítí ztuhlí. Začnou se vyhýbat věcem, které jim dříve připadaly snadné. Pomalu, aniž si to uvědomí, se jejich svět zmenšuje a jejich omezení je začnou definovat.
Pohyb není luxus určený mladým nebo lidem bez bolesti. Pohyb je údržba pro celý život
„Vidím to jasně i ve svém vlastním životě. Prostřednictvím své aplikace Pump Club aktivně vedu lidi všech věkových kategorií (náš nejstarší člen oslavil 100 let!) na jejich cestě za lepší kondicí. Hraji si s vnoučaty, což je velmi upřímný test mé pohyblivosti. Pohyb už dávno není o tom, jak moje tělo vypadá. Dnes cvičím proto, abych mohl dál dělat věci, na kterých mi záleží,“ říká.