Článek
Teď Karel už rok a půl abstinuje a opět funguje. „Je pracovitý, šikovný a laskavý,“ nešetřila chválou Barbora Janoutová (Pro Kšice), jež stojí v čele obce. Sedmačtyřicetiletý muž je za šanci, kterou dostal, evidentně vděčný. „Jsem rád, že se našel někdo, kdo mě tehdy ještě neodepsal,“ zdůraznil.
Dlouho však jakoukoliv podporu odmítal. „Věděl jsem, že mám potíže. Ale nechtěl jsem s tím nic dělat. Už mi bylo všechno jedno,“ přiznal Karel. Po alkoholu začal víc sahat v době, kdy se objevily problémy v manželství. „Unikal jsem od starostí,“ uvedl vyučený zedník, který v té době podnikal. „A doma jsem si nemohl odpočinout, byly tam pořád návštěvy. Šlo to až s flaškou,“ doplnil.
Po šichtě do hospody
Rozvod a rozpad rodiny ho srazily na kolena. Skončil na ubytovně v Mariánských Lázních, kde žil čtyři roky. „Začal jsem hodně pít s kolegou. Dal jsem litr vodky denně a ještě pivo,“ vypočítal Karel, který po celou dobu pracoval.
Po šichtě vždy zamířil do hospody, kde se seznámil s Monikou Adamcovou. Ta vypomáhala v kuchyni. „Dali jsme se dohromady. A pili spolu,“ řekla pětačtyřicetiletá žena.
Dvojice se nastěhovala do Kšic, jenže dům už byl v exekuci. „Bývalá manželka nadělala dluhy. Ač se partneři rozvedli, neměli vypořádaný majetek. Hrozilo, že Kája přijde o střechu nad hlavou,“ vysvětlila starostka.
Monika Adamcová a Karel Pašek při úklidu kulturního domu ve Kšicích na Tachovsku.
„Chtěl jsem se upít“
Třikrát ho navštívila a nabízela pomoc, muže už ale tehdy zajímal hlavně alkohol. „Chtěl jsem se upít,“ připustil. Úplně se uzavřel do sebe, téměř přestal mluvit.
Došly mu peníze i alkohol. A tak se u něj objevilo delirium tremens, což je život ohrožující stav. Měl poruchy vědomí. Později přišly halucinace i bludy. „Utekl z baráku, že je v něm plno lidí. Pak zase prchal do lesa, protože se na něj řítila smečka psů. Musela jsem ho držet,“ popsala Monika, jež zavolala sanitku.
Karel nechtěl zůstat ani v nemocnici. „Byl jsem přikurtovaný. Pět dní jsem dostával diazepam. Doktoři mi řekli, že mám maximálně rok života, jestli nepřestanu,“ vyprávěl.
Nakonec se rozhodl nastoupit do léčebny. Čtrnáct dní strávil v Dobřanech, další tři měsíce pak ve Lnářích. „Měl jsem čas sám na sebe. Pomohly mi terapie. A taky to, že kolem mě byli lidi ve stejné situaci,“ sdělil.
Věděl, že po návratu nesmí spadnout do starých kolejí. Zásadní roli sehrála právě starostka. Pomocnou ruku nejdřív podala Monice, po návratu z léčebny i Karlovi. „Tentokrát oni přišli za mnou. Kdyby nechtěli něco změnit, nikdo s nimi nehne,“ upozornila Janoutová.
„Mám dva spolehlivé a pracovité zaměstnance“
Zařídila, aby si oba mohli zase vydělávat. „Jsme malá obec, ve Kšicích žije sto osmdesát devět obyvatel. Nemohli jsme si dovolit zaměstnat dva lidi. Ale Úřad práce nabízel integrační pracovní místo, díky čemuž se to povedlo,“ radovala se Janoutová.
Dvojice mimo jiné uklízí, stará se o zeleň, opravuje, co je zrovna potřeba. Zastihli jsme je v tamějším kulturním domě, kde se dokončuje rekonstrukce. „Udělají spousta praktických věcí. Mám dva spolehlivé a pracovité zaměstnance. Přitom berou minimální mzdu,“ podotkla starostka.
Díky jejímu zásahu také Karel nepřišel o střechu nad hlavou. Navštívil ho lichvář a sliboval, že za něj zaplatí všechny dluhy a majetek mu zůstane. Stačilo jen podepsat papíry. „Nemohla jsem Káju najít. V telefonu mi říkal, že něco řeší s pánem ohledně domu. Přilítla jsem za nimi, že vše probereme s právničkou, která u mě seděla v kanceláři. Lichvář si sebral i ten poslední papírek a víckrát se tady neukázal,“ smála se Janoutová.
Splácí dluhy, chodí na terapii
Sedmačtyřicetiletý muž dosvědčil, že jinak by o bydlení přišel. Nakonec se mu podařilo se s bývalou manželkou finančně vyrovnat. Zlepšily se i vztahy s dětmi. „Starší syn s rodinou s námi dokonce teď bydlí. Mladší nás navštěvuje,“ těší Karla.
Každý měsíc splácí dluhy, chodí na terapii a rád by dostal řidičský průkaz, o který přišel. „Zavezla jsem ho kvůli tomu na soud. S Mončou řešíme insolvenci. Začínají být samostatnější,“ zhodnotila starostka.
Ač je pro ni zajištění integračního pracovního místa administrativně náročné, nikdy své podpory nelitovala. „Když vidím, jaké dělají pokroky, je to pro mě největší odměna,“ dodala. Dojednala prodloužení projektu do konce příštího roku. „Potom by oba mohli pracovat v obecním lese, pokud budou mít zájem,“ nastínila.
Partneři se shodli, že by rádi možnost využili. „Chceme moc poděkovat za všechno, co pro nás starostka udělala. Takových lidí by mělo být na světě víc,“ uzavřeli.
