Článek
Návrh zákona má pomoci především nevyléčitelně nemocným, pro které může odloučení od zvířecího společníka představovat další psychickou zátěž. Právě samota a pocit opuštění patří mezi největší problémy pacientů v závěru života.
Což potvrzuje i sedmdesátiletá Ewa Lutka‑Krawczyková, která trpí rakovinou žlučníku. Když jí lékaři oznámili diagnózu, neřešila sebe, ale svou fenku Gaju, kterou si před třemi lety vzala z útulku. „Moje první otázka byla, jestli budu mít dost času na svého psa. Aby nezůstal sám. O rodinu jsem strach neměla, protože ta si poradí i beze mě,“ vypráví.
Její zdravotní stav se ale zhoršil natolik, že skončila na paliativním oddělení varšavské nemocnice. Gaja zůstala doma s manželem a podle Lutky‑Krawczykové sotva jí. „Čeká na mě, stýská se jí,“ říká z nemocničního lůžka.
Vlastní mazlíček celkově zlepšuje stav nemocných
Za návrhem nové legislativy stojí mimo jiné lékař Tomasz Dzierżanowski z varšavské lékařské univerzity. Podle něj může kontakt s milovaným zvířetem významně zmírnit fyzickou i psychickou bolest pacientů.
„Pozorujeme zlepšení celkového stavu. Nejenže ustupuje úzkost, bolest či dušnost, ale pacient se často celkově cítí lépe. To nás samotné překvapilo,“ říká.
Podle něj navíc společnost v současnosti čelí „epidemii osamělosti“, kterou může právě podobný krok alespoň částečně zmírnit.
Impulzem pro jeho iniciativu byl konkrétní příběh těžce nemocného pacienta, který se nebál o svůj život, ale o své dvě kočky. Dzierżanowski nakonec zařídil, aby ho zvířata mohla v nemocnici navštívit. „Jeho slzy štěstí a reakce těch koček i všech ostatních pacientů a personálu, kteří to viděli, mě přesvědčily, že tohle má smysl,“ vysvětluje lékař.
Alespoň částečná náhrada
Zatímco vlastního psa pacienti v nemocnicích vidět nemohou, pravidelně je navštěvuje alespoň terapeutická fenka Kluska spolu se svou majitelkou, studentkou medicíny Małgorzatou Brzozowskou. Podle ní by však největší význam měly právě návštěvy vlastních zvířat.
„Od pacientů slýcháme velmi silné příběhy. Říkají, že jim to skutečně pomáhá, uklidňuje to je i jejich rodiny a dokonce i samotná zvířata. Pes cítí, co se děje, ví, kam jeho pán zmizel,“ vysvětluje.
Pozitivní dopad alespoň terapeutického psa si pochvaluje i další pacient, osmapadesátiletý Wojciech Zelik. Když Klusku uvidí, okamžitě se natáhne, aby ji pohladil. „Má tak krásnou, hebkou srst,“ říká.
Přínos podle Brzozowské nepociťují jen pacienti. „Terapeutická zvířata pomáhají snížit stres i zdravotnickému personálu - sestrám, pečovatelkám, kuchařům apod., “ dodává s tím, že kolem fenky se v nemocnici často spontánně vytváří hloučky lidí, kteří ji přicházejí pohladit.
Nová práva pro pacienty?
Návštěvy zvířat jsou v některých polských nemocnicích už nyní možné, záleží ale na konkrétním zařízení. Nový zákon by měl zavést jednotné pravidlo a dát pacientům právo na kontakt s jejich mazlíčky, samozřejmě za splnění hygienických a bezpečnostních podmínek.
Podle zastánců by se tato praxe mohla rozšířit i na další oddělení, například psychiatrická. Mnoho lidí, kteří trpí depresí, má svého psa jako jediného blízkého společníka. Jak se mají uzdravit, když o něj přijdou?
Pokud návrh projde, mohlo by Polsko patřit mezi země, které dávají větší prostor propojení medicíny a zvířecí terapie — a především důrazu na lidskost v péči o nemocné.
