Nenechte se chytit do pasti jménem anti-aging. Autenticita má větší hodnotu než slib věčného mládí

Ať už budete vypadat v šedesáti na třicet nebo na šedesát, stejně se vždycky najdou lidé, kteří vás zkritizují. A jak by vlastně člověk ve třiceti nebo v šedesáti měl vypadat? Kdo to určuje?

Anti-aging je jako chtít po jabloni, která poprvé vykvetla, aby zůstala stejná po celý život. Stejně jako ona se i my každou vteřinu posouváme o další kousíček blíž ke konci. Naše obličeje a těla žijí s námi a přirozeně se mění. Jedinou možností, jak to zastavit, je nežít.

Máte z toho „depresi“? Možná jste se nechali strhnout všudypřítomným bojem proti času, který je vysilující a zbytečný, protože se nedá vyhrát. Jediným skutečným řešením je opravdu žít, když už toho času máme tak málo. Proč jím plýtvat? Klíčové je, co se děje uvnitř.

Přibývající věk a s ním související změny vzhledu se hlavně pro ženy staly nepřítelem číslo jedna. Tlak na muže není zdaleka tak velký. Na přesvědčování lidí, že mají hodnotu, jen když vypadají mladí, je postavený obrovský byznys. Zatímco u člověka, který přirozeně zraje, tvoří se mu vrásky, šediví vlasy, povoluje tělo, hodnota významně klesá.

Vytvořený tlak vede k tomu, že si zejména ženy více všímají, co se na jejich vzhledu mění, jsou k sobě kritičtější, uvědomují si, že určité procesy není v jejich silách zastavit, a začíná se u nich projevovat a postupně prohlubovat úzkost.

Trápí se tím, že odchází mládí, krása a s nimi i jejich hodnota, což není pravda. Chytají se však do pasti a firmy slibující zastavení stárnutí vydělávají obrovské peníze.

Jen se podívejme na známé osobnosti. Jsou to také jen lidé a čas se na nich podepisuje jako na komkoliv jiném. Některé si s tím umí poradit velmi elegantně, další to tak úplně nezvládají.

Určitě to zatím není 50:50, ale přibývá těch, které zrají s grácií a jejich hodnota s přibývajícími roky naopak stoupá. Ženy kolem pětapadesátky jsou úspěšnější a atraktivnější, než byly v mládí, stávají se tvářemi kosmetických, oděvních a dalších firem. To bylo ještě před pár lety nemyslitelné. Na jedné straně tak stojí striktní anti-aging byznys, na druhé firmy, které jdou cestou podporující sebehodnotu, zdraví a přirozenost.

Neznamená to nutnost vzdát se zkrášlovací péče. Pokud díky ní budete spokojenější, klidně si zajděte na botox nebo jinou proceduru. Ale dělejte to s mírou a hlavně jen pro sebe, pro vlastní spokojenost, ne kvůli hodnocení od okolí.

Jen pro sebe to nedělají osoby, kterým byste v jejich šedesáti hádali třicet, jenže vypadají jako někdo úplně jiný. Za jejich umělou dokonalostí navíc stojí celé týmy profesionálů. Od výživových poradců přes trenéry až po odborníky na estetickou medicínu a výrobce nejúčinnější kosmetiky. Nezapomínejte, že pro tyto „voskové figuríny“ je to práce.

Filmy a reklamy stále podporují iluzi věčného mládí. Když se na to zaměříte, všimnete si, že rodinu často tvoří čtyřicátník se zhruba pětadvacetiletou ženou, zralý muž a velmi mladá žena, přičemž mají působit jako stejně staří.

Mimo obrazovky a filmové plátno jistě existují muži, kteří v určitém věku chytají druhou mízu, odcházejí od manželek, s nimiž byli přes třicet let, a dávají se dohromady s vrstevnicemi svých dcer. Jsou však v menšině.

Převládají muži, kteří by se vedle mladice necítili, protože vnímají, že se i oni sami proměňují. Je jedno, že se za pětadvacítkou ohlédnou, doma by ji nechtěli. Mnohem důležitější než vzhled je pro ně skutečnost, že by si s ní nerozuměli.

Se svou ženou totiž chtějí opravdu žít, ne se jen dívat na půvabný obrázek. Jejich žena pro ně je a vždycky bude ta nejkrásnější díky tomu, co spolu prožili.

Přibývající věk je privilegium, nikoli trest. Zvlášť pokud je ideálně spojený s dobrým zdravím, které by mělo být na prvním místě. Vzhled mladice či mladíka ještě z nikoho s podlomeným zdravím šťastného člověka neudělal.

Anti-aging, který je „proti“, proti stárnutí - proti sobě, značí sebeodmítání. Jako jeho protipól vznikly anglické pojmy pro-aging a pro-living. Jistě si všímáte, že oba jsou „pro“ nikoli „proti“. Tedy pro zrání a pro život.

Jen tato malá úprava může pomoci změnit pohled, protože slova na nás mají ohromný vliv.

Děsí-li vás projevy přibývajícího věku na obličeji a těle, zkuste se na sebe dívat hlavně vlastníma očima a pohledem vašich nejbližších, pro které jste krásní a máte obrovskou hodnotu. Stejně jako vaše vrásky a jizvy, které jsou záznamy o tom, co všechno jste prožili, ať už to byly šťastné, nebo bolestné zkušenosti.

Právě tento nový pohled zajistí spokojenost, posun od „jak vypadám“ k „jak se cítím“. Od „jsem pro ně dost dobrá/ý“ k „jsem pro sebe dost dobrá/ý“. Budete se čím dál míň zaměřovat na „co si o mně myslí“ a víc na „co si o sobě myslím já“.

1. Nestyďte se za svůj věk

Můžete se cítit svěží, zdraví, mladiství a plní života, když o sobě říkáte „už jsem stará/ý, vypadám staře“? Dost těžko. Místo „je mi 55, ale (prý) vypadám na 30“ si říkejte „je mi 55, jsem zdravá/ý a cítím se skvěle“. Protože co z toho je důležitější?

2. Vybírejte si, kým se necháte ovlivňovat

Místo profilů osob, jež ve vás vyvolávají úzkost, sledujte osobnosti, které opravdu žijí, dělají, co je baví, a vzhled je jen jednou z mnoha částí jejich života, nikoli hlavní prioritou. Najdete jich spoustu.

3. Ženy, zrajte jako muži

Radujte se z toho, co vidíte v zrcadle. Neklaďte na sebe nerealistické, přehnané nároky, kterým muži nepodléhají a společnost na ně v tomto směru tolik netlačí. Obecně platí, že muž padesátník je fešák, který zraje jako víno, ale žena je unavená, vyčerpaná… Není, pokud se o tom někým nenechá přesvědčit.