Největší učitelé imunity? Nejsou to vitaminy, ale bakterie

Imunitní systém má hned několik talentů. Kromě toho, že dokáže rozlišit, co je pro organismus nebezpečné a co může tolerovat, rozpozná i vlastní buňky od cizích. Umí také oddělit „zrno od plev“, tedy zdravé buňky od poškozených. „Velmi zjednodušeně si to lze představit tak, že každá buňka našeho těla má povinnost se ‚legitimovat‘ – ukazuje na svém povrchu značku, podle níž imunitní systém pozná, jestli je tělu vlastní nebo cizí,“ vysvětluje mikrobioložka Lucie Najmanová z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

Poškozené nebo stresované buňky navíc vysílají varovné signály. A bakterie, paraziti či plísně mají zase své typické struktury, podle nichž jsou pro imunitu rozpoznatelné.

Tím však výčet dovedností imunitního systému zdaleka nekončí. Tento úžasný mechanismus totiž bere v potaz i místo výskytu a to, zda jsou buňky v okolí poškozené a jestli jsou přítomné známky infekce či jiného nebezpečí. „Proto neplatí jednoduché pravidlo, že cizí rovná se nebezpečné,“ upozorňuje Lucie Najmanová.

Například běžné střevní bakterie jsou prospěšné a imunita je toleruje, pokud se nacházejí tam, kde mají být. Tedy ve střevě. Když se ale dostanou přes jeho bariéru do tkáně či krve, imunitní systém spustí poplach.

Není to ovšem tak, že by imunitní systém dostal všechny super schopnosti do vínku zároveň s naším zrozením. Stejně jako my se učíme vše od základů, i on postupně sbírá zkušenosti. Nejvíce se toho naučí v prvních třech letech našeho života a zásadní roli při tom hraje mikrobiom, tedy soubor všech mikroorganismů v našem těle.

Základ mikrobiomu získáváme při porodu. Při průchodu porodními cestami získá novorozenec důležité bakterie mléčného kvašení, které mu pomáhají zpracovávat mateřské mléko a jsou těmi správnými prvními „trenéry“ imunitního systému. Děti narozené císařským řezem mají v tomto ohledu trochu nevýhodu, protože jejich první mikrobiom připomíná spíš kožní mikrobiom matky a může obsahovat i mikroby z porodního sálu. Tento rozdíl může být důvodem, proč později více trpí některými alergiemi.

K pestrosti mikrobiomu přispívá i strava. „O pozitivním vlivu kojení již bylo napsáno dost, ale nesmíme zapomínat na příkrmy, kdy se k mléku přidává vláknina z rostlinné stravy. Právě v tomto období se ve střevě prosazují bakterie, které umí zpracovat obojí, a ty pak tvoří základ dospělého, vyzrálého mikrobiomu,“ říká docentka Monika Cahová z IKEM.

Proto se dnes doporučuje kojení a příkrmy nějakou dobu kombinovat. To, jak se mikrobiom a imunita nastaví v prvních dvou až třech letech, má dopad, který přesahuje dobu dětství. Neznamená to ale, že co se zmešká, je nenávratně ztraceno. Kromě stravy vývoj imunity ovlivňují i další faktory, jako jsou mateřské protilátky, genetika, hygiena, spánek, pohyb, infekce nebo léky.

O střevním mikrobiomu se mluví často. Ten ústní ale zůstává stranou, přestože jeho narušení může vést k zánětům a dalším zdravotním problémům. Jednak ho často dlouho nerozpoznáme, na rozdíl třeba od zánětu, kdy se tělo zbavuje bakterií způsobujících angínu, ale hlavně tady nejde zdaleka jen o hrozbu postupné ztráty zubů.

„Narušená rovnováha ve složení a funkci mikroorganismů v ústech představuje výrazně zvýšené riziko rozvoje téměř všech civilizačních onemocnění,“ upozorňuje mikrobioložka Najmanová. Patří mezi ně kardiovaskulární choroby, poruchy metabolismu, jako diabetes, nádorová onemocnění, onemocnění ledvin nebo autoimunitní choroby.

Souvislosti existují také s osteoporózou a neurodegenerativními onemocněními, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova choroba. Muži s neléčeným zánětem v ústech, tedy parodontitidou, riskují podle odbornice onemocnění prostaty, u nastávajících matek se zvyšuje hrozba předčasného porodu či nízké porodní váhy novorozence. Zní to až děsivě, ale má to své logické vysvětlení: „Zánětlivé faktory, které vznikají v ústech v souvislosti s nerovnováhou mikrobiomu, se dostávají cévním systémem do velmi vzdálených částí těla, kde mohou způsobovat poškození vlastních tkání,“ říká Lucie Najmanová.

Je proto velice důležité zaměřit se na správnou péči o zuby. Můžete tak předejít nepříznivým změnám v ústním mikrobiomu, které mohou i za mnoho let způsobit nástup civilizačních onemocnění. „Navíc víme, že precizní a správně prováděná domácí péče a pravidelná profesionální dentální hygiena dokážou nerovnováhu mikroorganismů v ústech v počáteční fázi zvrátit,“ upřesňuje mikrobioložka. V případě rozvinuté parodontitidy je už nutná vysoce specializovaná péče, ale i v takovém případě lze ještě hodně zachránit.

Mikrobiom není stálý, naopak citlivě reaguje na změny ve svém prostředí. Jeho složení mohou například velmi výrazně ovlivnit antibiotika, především ta širokospektrá. „Jsou nezbytným a život zachraňujícím lékem, ale na mikrobiom fungují jako kobercový nálet. Zasáhnou patogeny stejně jako prospěšný střevní mikrobiom,“ připomíná Monika Cahová. U zdravých dospělých se rozmanitost střevního mikrobiomu po antibiotické léčbě často z velké části obnoví během několika týdnů až měsíců. Nemusí se ale vrátit úplně do původního stavu a opakovaná léčba antibiotiky může mít negativní kumulativní efekt.

Po antibiotické léčbě tak vzniká dočasně prostor pro nežádoucí bakterie, před kterými nás zdravý mikrobiom chrání díky tzv. kolonizační rezistenci. „To je příčinou průjmů, běžné nepříjemné komplikace antibiotické terapie,“ vysvětluje odbornice. Lze se však setkat i s mnohem závažnější komplikací, a to v případě pomnožení bakterie Clostridioides difficile, která dokáže vyvolat těžký až život ohrožující zánět střeva.

Užívání antibiotik v raném dětství může také negativně ovlivnit vyzrávání imunitního systému. Populační studie našly souvislosti mezi podáváním antibiotik v dětství a pozdějším výskytem alergií, astmatu nebo nadváhy. „Neznamená to ale, že bychom se antibiotik měli bát. Smyslem je užívat je jen tehdy, když jsou skutečně potřeba, nikoli při běžném virovém nachlazení, na které nezabírají,“ dodává Monika Cahová.

Velkou změnu mikrobiomu přináší i náš styl života. Netýká se to jen složení stravy, ve které výrazně chybí vláknina a naopak přebývají ultrazpracované potraviny. Kvalitu mikrobiomu ovlivňuje i nedodržování přirozených cirkadiánních rytmů, nedostatek pohybu, všudypřítomný stres a celkově menší kontakt s přírodou.

Zajímavý fakt ukázalo srovnání mikrobiomu lidí z průmyslových společností s posledními sběračsko-loveckými komunitami, například Hadzů v Tanzanii. Vyšlo najevo, že moderní člověk má výrazně chudší mikrobiální společenstvo. „Celé skupiny bakterií, které Hadzové běžně mají, u nás prakticky chybějí. Dostaly dokonce vlastní označení, VANISH, tedy mizející mikroby,“ popisuje Monika Cahová. Zatím ale odborníci nevědí, jestli ztrátou některých bakteriálních skupin přicházíme o zásadní faktor určující naše zdraví, nebo zda se jedná o přirozenou adaptaci na změnu prostředí.

Jídelníček běžně považujeme za jeden z hlavních faktorů, který ovlivňuje skladbu našeho mikrobiomu. Je to ale pravda? Jak již bylo řečeno, hodně ho ovlivní první tři roky života. Neznamená to ale, že později už nic neuděláme. Výrazná změna ve složení stravy dokáže mikrobiom ovlivnit poměrně rychle.

Experiment z roku 2014 ukázal, že už během pěti dnů se při přechodu mezi striktně živočišnou a rostlinnou stravou změnilo složení střevních bakterií. Ještě výrazněji se proměnilo to, jaké sloučeniny bakterie z dodaných živin produkovaly. Novější výzkumy ale ukazují, že jakkoliv jsou změny rychlé, rozdíly ve složení střevní mikrobiální komunity bývají spíše malé. To, že se liší mezi jednotlivými lidmi, lze přičíst variabilitě mikrobiomu než samotné změně jídelníčku. „Každý z nás si nese svůj mikrobiom a strava ho spíš poladí, než překlopí v něco jiného,“ říká Monika Cahová.

Změny jsou navíc do značné míry vratné. A to na obě strany. V kontrolované studii z roku 2025 se po třech týdnech tradičnějšího jídelníčku, který neobsahoval průmyslově zpracované potraviny, mikrobiom posunul a zlepšily se některé metabolické ukazatele. Po návratu k obvyklé stravě se ale jeho složení z velké části vrátilo. „Mikrobiom reaguje na to, co jíme dnes a tento týden, ne na to, co jsme jedli loni v lednu,“ vysvětluje Monika Cahová. Spíš než jednorázová ‚očista‘ proto pomáhá dlouhodobý zvyk.

Svému zdraví proto uděláme nejlepší službu, když zapomeneme na detoxikační kúry a naučíme se každý den konzumovat nejlépe pět porcí potravin rostlinného původu. Nemá to být pět mrkví, ale co nejrozmanitější skladba. Velká populační studie totiž ukázala, že lidé, kteří týdně zkonzumují třicet a více druhů rostlinných potravin, mají významně menší riziko rozvoje civilizačních chorob než ti, kteří zkonzumují kolem deseti. Mimochodem, mezi potraviny rostlinného původu se počítá i káva.

Vědci by chtěli umět mikrobiom cíleně měnit, například doplňovat konkrétní mikroorganismy či upravovat jejich funkce. „To je ale zatím vzdálená představa. Největším problémem je, že nevíme, jaký mikrobiom je pro konkrétního pacienta správný a prospěšný, i proto nelze o nějaké cílené manipulaci mluvit. Mikrobiom, geny, hormony, imunita, životní styl, věk, psychický stav, léky, to vše jsou faktory, které se navzájem ovlivňují a změna může mít důsledky pro všechny ostatní složky tohoto komplexního systému. Prozatím nelze s jistotou předpovědět důsledky rádoby cíleného zásahu,“ říká Lucie Najmanová.

A co pomoc v podobě probiotik? „Po antibiotikách určitě smysl mají,“ souhlasí Monika Cahová. V té době je střevo náchylnější k osídlení nežádoucími bakteriemi a probiotika mohou dočasně obsadit uvolněné místo a ztížit jim množení. U zdravého člověka ale jejich užívání nepovažuje odbornice za smysluplné.