Článek
Příběh Josefa je ukázkou toho, že i zdravý mladý člověk se může ze dne na den ocitnout bez vlastního zavinění na pokraji života a smrti. Po absolvování Univerzity obrany v Brně nastoupil v roce 2017 na specializovaný útvar Armády ČR v Prostějově, v minulosti působil také na zahraniční misi v západoafrickém státě Mali.
V roce 2023, a to krátce poté, co se mu narodil syn, ho potkala nečekaná a náhlá zdravotní komplikace. „Cítil jsem velkou nevolnost a mravenčení, proto jsem podstoupil důkladné lékařské vyšetření na CT a poté i na magnetické rezonanci. Lékaři zjistili, že se mi na mozkovém kmeni vytvořil kavernom,“ svěřil se dvaatřicetiletý Josef.
Tato cévní anomálie představuje velmi vážné riziko krvácení, které může vést až k úmrtí. Proto na doporučení lékařů podstoupil rizikovou operaci, která bohužel nedopadla dobře a přinesla závažné komplikace, mimo jiné infarkt.
Po neúspěšném lékařském zákroku zůstal nějakou dobu upoután na lůžko, s poškozeným zrakem, dodnes má značné problémy s pohyblivostí i ochrnutou tváří. I proto mluví s velkými obtížemi.
„Z doby bezprostředně po operaci si toho moc nevybavuji, byl jsem pod vlivem silných léků, míval jsem i halucinace, bylo to velmi těžké období,“ zavzpomínal.
Po neúspěšném lékařském zákroku zůstal Josef nějakou dobu upoután na lůžko.
Přitom měl štěstí, že se k němu rodina, přátelé, kolegové ani armáda neotočili zády, všichni se mu snažili pomoci. Zorganizovali veřejnou sbírku, navíc v rámci projektu Veterán veteránovi proběhla charitativní dražba pušky CZ Bren 2 „Shade“, jejíž výtěžek šel právě na podporu jeho léčby.
Josef prošel několika zdravotnickými zařízeními. Vojenský fond solidarity mu přispěl částkou půl milionu na úhradu intenzivního neurorehabilitačního programu v centru Arcada v Ostravě. „Jsem jim za to vděčný. Už po dvou týdnech pobytu v Ostravě jsem cítil velký pokrok,“ řekl.
Také kamarádi se všemožně snaží Josefa v jeho nelehkém údělu podpořit. Loni v létě ho společně s jeho rodinou vzali na desetikilometrový výstup na nejvyšší moravskou horu Praděd. Na vrchol ho vyvezli na vozíčku a udělali mu tím velkou radost.
Josef Burget věří, že brzy už nebude odkázán na pomoc druhých.
Jaká je další prognóza a zda bude jednou Josef tak soběstačný, že se bude moci pohybovat bez invalidního vozíku, není jasné. „Existuje celá řada faktorů, na nichž další vývoj závisí. Ale věřím, že se můj stav bude postupnými krůčky zlepšovat,“ pokračoval Josef.
Na dotaz, zda někdy nezvažoval, že bude po nemocnici, kde byl operován, žádat náhradu škody, říká: „Takové úvahy se také objevily, ale nakonec jsem se rozhodl, že to nemá smysl. Operace byla sama o sobě riziková a nemyslím si, že by lékaři něco zanedbali. Takže s nemocnicí se soudit rozhodně nehodlám. Nebylo by to fér,“ dodal.
