Článek
Padesátiletému Zdeňkovi, který bydlí poblíž Hustopečí na Břeclavsku, se málem stal osudným požár před dvěma lety. „Šel jsem si odpočinout do auta a víc už si nepamatuji. V protokolu byla uvedena technická závada. Život je od té doby jako se vydat raketou na Mars. Ale člověk, když chce žít, tak to musí zvládnout,“ vypráví Zdeněk, kterého zranění změnila k nepoznání.
Popáleniny měl asi na čtvrtině těla. „Nejvíc na obličeji, mám popálená prsa a nohy a moc mi nefunguje levá ruka, neohnu prsty. Mám za sebou kolem 60 operací,“ vylíčil Zdeněk s tím, že i přes výrazně zjizvený obličej rád chodí mezi lidi.
„Je to zvláštní někdy pozorovat lidi, jak se k tomu staví. Někdy to hrozně bolí a někdy to potěší. Měl jsem i nějaké povídání na veřejnosti a musím zmínit, že jak jsem si myslel, že jsou lidé zlí, tak nejsou. Spousta z nich mi přeje a je to fajn,“ prozradil muž.
V těžké situaci mu pomohly děti a sport. „Mám tři dcery, nejstarší bude mít 28 a už jsem i dědečkem. Ona se o mě starala a vše zařizovala. Strašně mi pomohlo i kolo a tady ta nemocnice. Je důležité, kam se člověk dostane. Já jsem se dostal mezi nejlepší lidi, co jsem mohl, to bylo štěstí v neštěstí,“ přiznal Zdeněk.
Zdeněk byl popálený především na hlavě.
Sám si užívá druhou šanci na život. „Člověk si toho víc váží, vidím to jinak než dřív. Dřív jsem byl jen já, já, já, ať se mám dobře. Ne že by mi to ostatní bylo jedno, ale nebylo to tak důležité. A dnes bych řekl, že strašně rád pomáhám Popálkám. S nimi je to daleko lepší,“ řekl Zdeněk.
Výstava přibližuje příběhy dalších popálených.
Právě organizace Popálky uspořádala ve Fakultní nemocnici výstavu nazvanou Jizvy – začátek nového příběhu. Přibližuje příběhy osmi lidí s popáleninami včetně Zdeňka. Mezi dalšími je dívka, která se v jednom roce popálila o žehličku, žena popálená při zatápění v kamnech nebo chlapec, jenž se zranil v kroužku.
Popáleninové trauma je jedno z těch poranění, které je doprovázeno nejen tím velkým inzultem při vzniku, ale velice často má celoživotní dopad na pacienta i celé jeho okolí,“ řekl Rovný, ředitel Fakultní nemocnice Brno.
Právě proto nemocniční klinika popálenin spolupracuje s organizací Popálky, jež poskytuje odborné sociální poradenství, psychickou podporu a prostor pro sdílení zkušeností popáleným a jejich rodinám.
Mezi příběhy je i dívka, která se popálila o žehličku jako roční dítě.
Před 13 lety organizaci založila Jana Lacinová. Sama si jako dítě zažila popálení. „Jako třináctiletá jsem jela s kamarády z výletu. Čekali jsme na nádraží na vlak a na jeden z vagonů jsem vylezla na střechu a popálil mě elektrický proud,“ vzpomíná Lacinová na rok 1994, kdy byla popálená na 60 procentech těla a při pádu z vagonu si ještě komplikovaně zlomila nohu.
Kvůli vlastním zkušenostem potom jako dobrovolnice pomáhala popáleným dětem a v roce 2013 založila Popálky. „Spolupracujeme s klinikou a provázíme člověka už od jeho úrazu. Přinášíme mu naději, že v následné péči na to nebude sám. Pomáháme v edukaci, jak se starat o popálené plochy, řešíme systém státní sociální podpory. Od doby založení jsme tím provedli stovky klientů,“ dodala Lacinová.
