K selhání střev může dojít u zdravého člověka. Naděje na lepší život je v mobilních pumpách i novém léku

Součástí trávicího traktu člověka je tenké a tlusté střevo, tedy svalové trubice, které v těle plní řadu funkcí. Tenké střevo se stará o pokračování procesu trávení, protože do něj přichází natrávená potrava ze žaludku. Jednodušší látky z potravy se vstřebávají do krevního oběhu, nestravitelné zbytky pokračují do tlustého střeva. To reguluje a řídí přísun tekutin do těla. Střeva se také podílejí na správném fungování imunitního systému.

Z různých příčin ale může nastat selhání střev. „Když se mluví o selhání střev, tak se mluví o selhání tenkého střeva. Když selže, tak mluvíme o takzvaném chronickém střevním selhání,“ vysvětluje lékař na úvod podcastu .

Selhání střev může být vrozené, podle Wohla se tak ale častěji děje během života, a to přestože člověk je úplně zdravý. K selhání střev může dojít v souvislosti s nespecifickými střevními záněty nebo v důsledku operace v dutině břišní, kdy je nutné odstranit část střeva.

„Může to být po traumatech, velmi často to bývá v důsledku tzv. vaskulárních katastrof. To znamená, že dojde k uzávěru hlavní tepny, která zásobuje tenké střevo. Máme poměrně dost mladých pacientů, u kterých došlo v rámci celkového stavu k uzávěru těchto tepen, velmi často selhání bývá po radiaci. To znamená, že v okamžiku, kdy má pacient nádor a ozáří se střevo, může dojít k poškození tenkého střeva a dochází k poškození jeho funkce,“ vysvětluje Wohl.

Aktuálně je v České republice 660 pacientů, kteří se potýkají se střevním selháním. „Jedná se o poměrně vzácnější problém, ale o to závažnější. Obecně je to tak, že první fáze je spojená s chirurgickým výkonem,“ popisuje lékař.

Zásadní je udržení dostatečné hydratace pacienta, který ztratí několik litrů tekutin. Pozornost lékaři také věnují ledvinám, aby nedošlo k jejich poškození a selhání. Poté následuje výživa, která se nazývá parenterální. Jedná se o typ výživy, kdy jsou infuzemi do žil podávány živiny, vitamíny a minerály, protože trávící trakt nefunguje tak, jak by měl.

Většinou pacienti po operačním výkonu několik dní přijímají parenterální potravu, protože z počátku netolerují plnou výživu. Následuje tzv. adaptační fáze trvající dva až tři roky, kdy postupně dochází k tomu, že pacient začne lépe vstřebávat všechny základní živiny a parenterální výživu může ukončit.

Někteří pacienti jsou na umělou výživu odkázáni trvale. Domácí parenterální výživa jim dramaticky zasáhne do jejich života a je náročná jak proto, že se pacienti musí naučit výživu používat, tak i z psychického hlediska.

Dříve museli tito pacienti na stojací infuzi strávit i dvacet hodin denně. Dnes mohou využívat mobilní infuzní pumpy a žít tak svůj život aktivně. Pacient může pumpu umístit třeba do batohu a přiblížit se tak běžnému životu, kdy chodí do práce nebo cestuje. „Je to kvalita života, která se samozřejmě nedá srovnat s funkčním střevem. Na druhou stranu to byl velký pokrok v léčbě,“ doplňuje Wohl.

V současné době jsou parenterální výživa a pomůcky, které pacient musí mít doma, hrazeny pojišťovnou. Náklady na takovou léčbu se mohou vyšplhat až ke 120 tisícům korun za měsíc. V porovnání s náklady spojenými s pobytem v nemocnici je ale tato částka zanedbatelná.

Podle Wohla je důležité věnovat se pooperačnímu režimu pacientů a nic nezanedbat, aby nedošlo k selhání ledvin a případnému úmrtí. „Je to velmi náročné téma, ale když vidíme pacienty v prvé fázi, kdy dochází ke katastrofě a dokážeme pak s nimi chvíli jít a pomoct jim, tak se pomalinku vrací do života. Jsou samozřejmě pacienti, kteří jsou na to doživotně odkázáni, ale my se snažíme pro ně udělat maximum,“ dodává lékař.

Více o tom, co všechno se musí pacienti naučit, aby mohli využívat domácí parenterální výživu, jestli mohou jíst i nezdravá jídla z fast foodů a jak funguje nová farmakologická léčba preparátem GLP 2, se dozvíte v dnešní epizodě, kterou si můžete poslechnout v úvodu článku.