Článek
„Demence jako taková není bolestivá pro toho, kdo jí trpí, ale pro jeho okolí. Uvědomte si, že člověk, který postupně ztrácí paměť, neví, že se tak děje. Vás trápí, že si nepamatuje společně strávený čas a všechny zážitky, které jste spolu prožili, tudíž se je snažíte dotyčným neustále připomínat, jenže tím nemocného jen stresujete,“ upozorňuje neurovědkyně Nicole Tereaultová.
Progres nemoci nelze zastavit. Kromě toho, že se nemocný člověk posouvá v časové ose a zapomíná postupně, nemoc také narušuje jeho identitu a podstatu bytí. Nemocní se dívají do tváří nejbližších, aniž by věděli, kdo to je, nemají svůj příběh, netuší, že jsou součástí velké rodiny. Co s tím?
Demence mění mozek. Neurony hladoví po krvi, glukóze, kyslíku. Amyloidní plaky narušují důležitá spojení, mění se oblast pro komunikaci a paměť. Postupně, pomalu a neustále. Paměť nemocnému slábne, ale jeho touha po vnímání lásky nikoliv.
Odbornice proto všem lidem, kteří mají ve svém okolí někoho s demencí, radí: „Klíčem k tomu, aby odcházení vaší milované bytosti bylo co nejpříjemnější, je láska a váš čas, doteky a povídání,“ doporučuje.
Co lze pro jedince s demencí dělat?
1. Vařte jim s láskou. Pokud nemají problém s kousáním, domácí strava jim může připomenout všechny chutě a vůně, které kdysi měli rádi. I díky tomu si mohou vybavit i nějakou další matnou vzpomínku.
2. Vyprávějte. Od svého blízkého se toho už moc nedozvíte, seďte ale u něj a vzpomínejte na krásné chvíle, které jste spolu zažili. Jen tak si možná v záblesku vzpomínky uvědomí, co bylo v životě krásné, že se cítil skvěle, nebyl v duchu sám.
3. Čtěte. Klidně sáhněte po dětských knížkách, kteří vaši rodiče četli vám. Přečtěte společně Dášeňku, Macha a Šebestovou, cokoliv. Travte spolu čas, vzpomínejte na hezké chvíle a nenechte se rozhodit tím, že protistrana nekomunikuje. I pro vás takové posezení může být očistné.
4. Zpívejte. Písničku, kterou měl váš blízký rád. Hudba léčí a pomáhá vzpomínkám přihlásit se o slovo. Že zpíváte falešně? V této situaci je to asi každému jedno.
5. Používejte parfém, který vaši blízcí měli rádi. Zkuste to. Třeba skvělá vůně, která byla roky vaší součástí, přinese závan myšlenky a vzpomínky. Jistě, není to stoprocentní, ale zkusit se má vše.
6. Nenechte nemocného o samotě. Člověk, který ztrácí vzpomínky, ztrácí sebe. Seďte vedle něj, držte ho za ruku, češte mu vlasy. Dojděte s nemocným na zmrzlinu, uvidíte, že si dá nejspíš tu, která je v obalu z jeho dětství. Ve společnosti svého příbuzného můžete klidně trávit hodiny. Bude za to rád, i když vám vděčnost už projevit nedokáže. Zkuste vytvořit ve dnech nemocného pravidelnou rutinu. Kdy ho češete? Kdy chodíte na procházku? Ano, vždy ve stejnou dobu.
7. Mluvte jasně a stručně. Protože mozek nefunguje ideálně, snažte se mluvit tak, aby vám porozumělo i malé dítě. Stručně, v jednoduchých větách. Ale za všech okolností láskyplně.
