Článek
U žen se nejčastěji objeví takzvaná stresová inkontinence, která však nemá nic společného s psychicky náročnými situacemi. Způsobuje ji stres fyzický neboli tlak. K nechtěnému úniku moči dochází při náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku, typicky při kašli, kýchání, smíchu, běhu nebo zvedání těžkých břemen. Příčinou bývá oslabení svalů pánevního dna a vazivové opory močové trubice. Její uzávěrový mechanismus pak při zvýšení tlaku nedokáže moč udržet.
Druhou nejčastější formou je urgentní inkontinence, často spojená se syndromem hyperaktivního močového měchýře. Projevuje se náhlým, neodolatelným nucením na močení neboli urgencí. Pacient pak někdy nedokáže moč udržet až do příchodu na WC. Doprovází ji taky časté močení přes den a noční návštěvy WC. Pokud se obě zmíněné formy prolínají, mluvíme o smíšené inkontinenci.
Méně častá, ale závažná je inkontinence z přetékání. Močový měchýř se kvůli překážce nebo ochabnutí svalu nedokáže při močení úplně vyprázdnit, proto se přeplňuje a moč z něj průběžně odkapává. Dalším typem je funkční inkontinence, kdy pacient sice dokáže močení ovládat, ale kvůli svému fyzickému či mentálnímu omezení nedojde na toaletu včas.
Každá z těchto forem přitom vyžaduje odlišný přístup a léčbu.
Porodem to začíná
Významným milníkem v životě ženy, který ovlivňuje pevnost pánevního dna, a tudíž i schopnost udržet moč, je mateřství.
V těhotenství zatěžuje rostoucí děloha svalové a vazivové struktury v pánvi. Vaginální porod pak může způsobit drobná poranění svalových vláken i nervů a podpůrných struktur pánevního dna.
Porod císařským řezem sice riziko inkontinence snižuje, ale nevylučuje.
Výrazně může pomoci speciální cvičení pánevního dna, které je možné zahájit už brzy po porodu, přestože samozřejmě závisí na zdravotním stavu ženy.
Pokud jsou potíže s udržením moči výrazné nebo se během prvních měsíců nelepší, je vhodné obrátit se na lékaře či fyzioterapeuta, který zkontroluje správný postup při cvičení.
Roli hraje i menopauza
Dalším obdobím, kdy se u žen může rozvinout nebo zhoršit močová inkontinence, je menopauza. Pokles hladiny ženských pohlavních hormonů estrogenů může vyvolat celý soubor potíží zahrnující suchost, pálení a změny sliznic pochvy i močových cest. Patří k nim i bolest při styku, nucení na močení a častější infekce. Tkáně ztrácejí pružnost a zhoršit se můžou taky potíže s udržením moči.
Celková hormonální substituční terapie (HRT), která se užívá ke snížení potíží v menopauze, ale není léčbou inkontinence jako takové, a některé její režimy můžou příznaky dokonce zhoršit. Lokální vaginální estrogeny ve formě krémů či tablet působí hlavně v místě aplikace a můžou zmírnit jak suchost, tak i některé močové obtíže. V jejich případě se ale jejich přínos může u jednotlivých žen dost lišit.
Když muže zlobí prostata
Přestože je inkontinence častěji spojována s ženami, u mužů jde o stejně závažný problém, i když s odlišnými příčinami.
Objevit se může po operacích prostaty, zejména po jejím radikálním odstranění kvůli nádoru. Při zákroku totiž může být narušen svěračový mechanismus a podpůrné struktury, což vede k pooperační stresové inkontinenci. Pokud se stav neupraví cvičením, u mírné až střední formy je možné zavést mužský sling neboli pásku.
U těžšího úniku se používá umělý močový svěrač, který pacient ovládá rukou. Volba zákroku závisí na síle úniku a zdraví muže. Jiným případem je únik z přetékání při zvětšení prostaty, kdy zbytnělá tkáň brání odtoku moči. Měchýř se plně nevyprázdní, zůstává v něm zbytková moč a poté samovolně odkapává. Tady je nutné odstranit překážku. Náhlá neschopnost se vymočit je akutní stav vyžadující neodkladnou lékařskou pomoc.
