Hlavní obsah

Eliška nechodí, ale svůj osud nese statečně. Bez drahého cvičení se však neobejde

Dnes osmnáctiletá Eliška Nekardová z Dubu nad Moravou na svět sice přišla o měsíc a půl dříve, ale na oddělení, kde se o ni lékaři starali, byla zdaleka největší. Její maminka Michaela si i proto myslela, že si z porodnice odveze zdravé miminko. Jenže pak se dozvěděla krutou diagnózu. Eliška má dětskou mozkovou obrnu s postižením všech čtyř končetin.

Foto: Petr Marek

Eliška a její máma Michaela

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Eliška je kvůli mozkové obrně fyzicky i mentálně postižená, ale díky poctivému cvičení a podpoře rodiny se dostala na vrchol svých možností.
  • Rodiče se smířili s tím, že Eliška nikdy nebude samostatná, ale usilují o udržení jejího současného zdravotního stavu.
  • K udržení Eliščina stavu jsou nezbytná nákladná cvičení a vhodný invalidní vozík, na které rodina shání finance prostřednictvím iniciativy Děti dětem.
Článek

Po létech útrap, zdravotních komplikací a hlavně poctivého cvičení se Eliška pohybově dostala na vrchol. Zvládne lezení po čtyřech, v interiéru přesun na invalidním vozíku, pohyb v terénu je pro ni ale velmi obtížný. Z mentálního hlediska má lehkou až střední retardaci. Její rodiče se smířili s tím, že bydlet samostatně nikdy nebude. Maximálně se ale snaží, aby její zdravotní stav zůstal alespoň takový, jaký je nyní. K tomu potřebují speciální nákladná cvičení a vhodný invalidní vozík.

„Když jsme vůbec poprvé přišli na rehabilitaci, uviděla jsem v ordinaci o zeď opřené berle. Při pohledu na ně mě píchlo u srdce, ale byla jsem přesvědčená, že nás se to nemůže týkat. Postupem času jsme ale zjistili, že i ty berle jsou pro nás nedosažitelné. Pochopili jsme, o co jde, že musíme z toho či onoho slevit,“ vzpomněla na dobu před léty Eliščina máma.

Eliščin zdravotní stav nikdy nebude ideální

S manželem doufali, že se jejich dcerka „rozhýbá“. „Hned jsme začali cvičit Vojtovu metodu. Jezdili jsme do lázní. Jak šel ale čas, bylo vidět, že ideální to nebude nikdy,“ přiznala. Eliška má také na každém oku deset dioptrií. V necelých dvou letech prodělala operaci očí, která vyřešila velmi výrazné šilhání.

Je také v péči urologů ohledně stresové inkontinence. „Kdykoliv má z něčeho velkou radost, nebo se na něco velmi těší, téměř vždy se pomočí, což ji především ve věku, kdy se z ní stává slečna, skutečně trápí,“ popsala Michaela Nekardová.

V roce 2018 prodělala i náročnou ortopedickou operaci ohledně dekomprese spastických šlach, jelikož jí reálně hrozila luxace kyčlí. Po ní ležela šest týdnů se sádrami na obou nohách a rozporkou mezi lýtky, ale vše zvládla neskutečně statečně. Trpěla i opakovanými epileptickými záchvaty, ale ty už nemívá.

Díky tomu, že se podařilo sehnat jí asistentku, mohla do školy a později i do základní školy. Nyní je třetím rokem na Střední škole pro sluchově postižené v Olomouci, kde jí dvouletý obor příprava pokrmů a ruční práce rozložili do čtyř let.

Foto: Archív rodiny

Eliška na rehabilitačním cvičení

„Jak už jsem řekla, dostala se do nějakého stavu, který je pro všechny únosný, a byla bych ráda, aby to tak i zůstalo. Kdyby motoricky začala padat dolů, byla by s ní manipulace extrémně obtížná,“ zdůraznila Michaela Nekardová. Eliška totiž velmi rychle zatuhne, protože má zvýšené svalové napětí. Když na tři dny onemocní třeba s rýmou, hned je o půl roku zpátky. „Strašně těžko se pak vrací tam, kde už byla,“ podotkla.

Speciální rehabilitační cvičení jsou nutností

Chodí proto s mámou pravidelně plavat, hýbe se v chodítku, ale jak dospěla, vše je náročnější. Klíčová jsou tedy speciální cvičení, na která dochází dvakrát týdně do rehabilitačního centra Jitrocel v Olomouci. „Potřebovali bychom tam chodit častěji. Nespolupracují však se zdravotními pojišťovnami. Vše si musíme hradit sami, a to nezvládáme. Teď nás to stojí 8600 korun měsíčně a od ledna příštího roku tam budou zdražovat,“ pověděla.

Peníze jim chybí i na nový vozík. „Je strašně těžké sehnat takový, který by vyhovoval po všech stránkách. Eliška potřebuje, aby pro ni byl v interiéru lehký a snadno ovladatelný a venku, kde si s ním sama není schopna poradit, aby se doprovodu dobře vezl. Na takový jsme bohužel ani přes veškerou snahu nenarazili,“ konstatovala.

Hodně rodině pomáhá iniciativa Děti dětem. Na její účet 288226382/0300 s variabilním symbolem 202413 mohou případní dárci Elišce přispět.

„Chceme jí dopřát tolik samostatnosti, jak jen to bude možné,“ uvedla její máma. Zatímco zdravé děti jezdí na podzimní prázdniny na hory a o jarních prázdninách lyžovat, Elišce se rodiče snaží v těchto obdobích dopřát intenzivní rehabilitaci, kdy cvičí celý týden až dvě a půl hodiny denně.

„Více není schopna zvládnout fyzicky a my finančně. Ale jezdí tam ráda a s úsměvem na tváři. Její fyzioterapeutky jsou srdcaři, děvčata na správném místě a Elišce dělají rehabilitace jako zážitkový pobyt. S vděčností musím říct, že se jim to dost daří,“ pověděla. „Neberu to jako utrpení, strašně mě to tam baví,“ řekla k tomu Novinkám sama Eliška.

Každá radost mámu potěší

Právě to je satisfakcí pro její mámu. Zvládat vše psychicky i fyzicky není jednoduché. „Každá její radost je pro mě odměnou za to, co pro ni děláme. Bolest zad už považuji za normální. Řehole je ale například Eliščino malování na plátno, které miluje. Když na to jdeme, vezmu si k tomu tabulku čokolády,“ přiznala.

Foto: Archív rodiny

Eliška ráda maluje na plátno.

Aby energii mohla rozdávat, musí ji i nějak nabírat. „Proto jsem si našla partu bláznů, s nimiž cvičím v Olomouci. Jsem šťastná také z toho, že Eliška má už rok přítele. Je zamilovaná. Když vidím, jak jim to jde spolu k duhu, jsem nadšená. Naučili jsme se hrát s kartami, které nám život rozdal a musím říct, že občas je to dost nefér boj. Nevzdáváme se však, bojujeme ze všech sil a věříme v lepší zítřky,“ dodala.

Výběr článků

Načítám