Článek
Stát se dárcem chtěl Král už v mládí. Nějakou dobu se mu to však kvůli zdravotním důvodům nedařilo. „Nakonec jsem doktora přemluvil a pustil mě,“ prozrazuje a dodává, že důvodem k dárcovství bylo podělit se a pomoci, když člověk může.
Svůj první odběr podstoupil bývalý technolog na aglomeraci ostravské hutě 26. ledna 1995. Od té doby přerušil odběry jen dvakrát. Vždy kvůli zvýšeným protilátkám. „Jednou jsem byl dva roky mimo registr, podruhé rok a půl,“ upřesňuje.
Na odběrových křeslech strávil Král stovky hodin, z odběrových průkazek má doma malou sbírku. Začal s darováním krve, ke které postupně přidal krevní plazmu, krevní destičky, bílé krvinky i zápis do registru dárců kostní dřeně.
Krevní destičky daroval poprvé v únoru 1996. Pamatuje si to proto, že jeho destičky potřebovali tehdy lékaři pro záchranu desetileté dívenky. „Bralo se to ještě na starých přístrojích, kde se z jedné ruky bralo a do druhé se to vracelo, takže dárce musel mít dobré žíly na obou rukou,“ popisuje.
Vzpomíná, jak byl odběr urgentní. „Dokonce několikrát během něj volali ze sálu, že to je nutné. Nakonec mě odstřihli chvilku před koncem a hned to nesli na oddělení. Věřím, že to ta holčička přežila. Dneska má čtyřicet,“ usmívá se a dodává, že s dárcovstvím krevních destiček má spojené i dva Silvestry, které kvůli tomu trávil v krevním centru.
Dárce krve Pavel Král se svou nejstarší a nejnovější dárcovskou průkazkou.
Za nejnáročnější odběr považuje Král bílé krvinky. „Je to na celý den. Nejprve se den předem dělají testy, a pokud jste vhodný dárce pro toho příjemce, dostanete druhý den ráno infuzi, kortikoidy, díky čemuž nasimulují ve vašem těle šok,“ vysvětluje muž, jenž daroval bílé krvinky dvakrát.
Jejich odběr podle něj trvá pomocí separátoru zhruba dvě hodiny. „Druhý den je člověku, jako by měl chřipku. Je to takový nepříjemný pocit, jak se s tím tělo vyrovnává. Když jsem to pak vykládal v práci kolegovi, tak se divil, proč to dělám, říkal, že jsem blázen. Já mu odpověděl, zda by si myslel to samé, kdyby ty krvinky potřeboval jeho syn.“
Z průkazů dárce krve už má Pavel Král malou sbírku.
Král upozorňuje, že není žádným rekordmanem, že existuje víc dárců, kteří mají za sebou i 250 odběrů. Zda je někdy dohoní, neví. Darovat krev však chce do 70 let, což je hranice pro dárce, pokud mu to zdraví dovolí. „Nemám z toho žádné výhody, ale proč bych nedal? Říkám, že člověk se má rozdělit o všechno, co má. O čas, sílu i zdraví s těmi, co to potřebují,“ připomíná.
A těm, co mají strach z odběrové jehly, která je větší, a může proto některé zájemce o darování krve děsit, radí: „Buď se nedívejte, nebolí to, anebo myslete na toho, kdo tu krev dostane. Ten je na tom daleko hůř než vy a kdyby si mohl vybrat, určitě by šel na ten vpich raději,“ uzavírá téma dlouholetý dárce.
