Článek
Paměť nemá v mozku jednotné centrum. Je to složitý operační systém, který neustále pracuje. I ve spánku, kdy se zážitky ze dne přesouvají do dlouhodobého mozkového uložiště. Funguje ve třech základních fázích: nejprve informaci zakódujeme (mozek ji přijme a převede do podoby, kterou dokáže uložit), pak ji uchováváme a nakonec si ji vybavíme, když je to třeba. Pokud nefunguje některý z těchto kroků, výsledek je stejný – zapomínáme.
Informace se ukládají do mozku jako takzvané paměťové stopy, což je spojení mezi nervovými buňkami neboli synapse. Čím častěji nervové dráhy určité činnosti nebo vědomosti použijete, tím jsou silnější. Čím méně, tím rychleji vyhasnou.
Zapomínání tedy není selhání, ale přirozený úklidový proces mozku, který si ponechává podstatné a zbavuje se zbytečností. Německý psycholog Hermann Ebbinghaus zjistil už v 19. století, že nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po naučení se něčemu novému. Po pěti dnech nebo i po měsíci je pak rozdíl v množství zapomenutého už jen nepatrný.
Nejen krátkodobá a dlouhodobá
Paměť se dělí na několik typů podle toho, jak dlouho informace uchovává a jakého druhu jsou. Senzorická paměť pracuje jen zlomek sekundy. Zachytí vjem z okolí a rozhodne, zda je dost důležitý na to, aby putoval dál.
Krátkodobá (pracovní) paměť pak udrží přibližně pět až devět položek po dobu několika desítek sekund. Právě proto si zapamatujete telefonní číslo do chvíle, než ho vytočíte, ale pak zmizí.
Dlouhodobá paměť má prakticky neomezenou kapacitu a dělí se dále na explicitní – vědomou, kam patří fakta (Napoleona porazili u Waterloo), osobní vzpomínky (první den ve škole) nebo encyklopedické znalosti. A na implicitní, která zahrnuje dovednosti a návyky.
Implicitní paměť je ta, díky níž jedete na kole, aniž byste přemýšleli o každém pohybu nohy. Je hluboká a trvalá, a právě proto je tak těžké se zlozvykům odnaučit. Zvláštním typem je emoční paměť, uložená v oblasti mozku zvané amygdala: ta si pamatuje pocity, strach i radost a funguje od narození.
Co nemusí, to si nepamatuje
Moderní doba přinesla paradox: čím víc si zapisujeme do telefonu, tím méně si pamatujeme. A nejen proto, že jsme líní. Mozek je pragmatický systém, a pokud dostane signál, že danou informaci nemusí uchovávat, prostě ji neuloží. Když si všechno zapíšete do notesu nebo aplikace, mozku v podstatě sdělíte: „Toto si pamatovat nemusíš, notes to pohlídá za tebe.“ A mozek vás poslechne.