Článek
Horší nálada, únava nebo podrážděnost čas od času potkají každého. Obvykle ale po několika dnech odezní nebo se stav zlepší po dostatečném odpočinku. Pokud se ale podle psychologa Jiřího Vacka vyčerpání opakovaně vrací a nepolevuje ani po víkendu či dovolené, stojí za to zpozornět.
Fungujete dál, ale stojí vás to stále více sil
Představme si ženu, která chodí do práce a zároveň se stará o dvě děti. Navenek všechno zvládá. Každý den vstane, odvede svou práci, zařídí domácnost a postará se o rodinu. Večer už jí ale nezbývá energie téměř na nic.
Nemá sílu ani na běžný rozhovor, každá další prosba ji rozčílí a večer si vyčítá, že se dětem nevěnovala tak, jak by chtěla. Ráno se znovu přinutí vstát a celý kolotoč začíná nanovo.
Právě v tom může být problém. To, že někdo dál plní své povinnosti, ještě neznamená, že je v pořádku. „Člověk nemusí být úplně na dně, aby potřeboval pomoc. Někdy dál chodí do práce, stará se o děti a plní své povinnosti, ale stojí ho to čím dál více energie,“ vysvětluje Vacek.
Najednou se přestáváte poznávat
Dalším varovným signálem bývají změny v chování a prožívání. Možná jste dříve zvládali stresové situace s nadhledem, zatímco dnes vás rozhodí i drobnosti. Častěji se rozčilujete, vyhýbáte se přátelům nebo reagujete způsobem, který vám není vlastní. Ztrácíte také zájem o koníčky, sport nebo setkání, na která jste se dříve těšili.
„Postupně se vytrácí radost, přichází podrážděnost, vyčerpání a pocit, že každý další den je jen další povinností, kterou musíte nějak přežít,“ říká psycholog.
Samotná podrážděnost samozřejmě ještě neznamená psychickou poruchu. Důležité je sledovat, zda změny přetrvávají a zda začínají ovlivňovat vztahy, pracovní výkon nebo běžné fungování.
Čekáte, až bude opravdu zle
Lidé často nepovažují své potíže za dostatečně závažné, a proto nevyhledávají pomoc. Říkají si například: „Ostatní toho mají víc než já.“ Nebo: „Musím to zvládnout sám.“
Právě podobné myšlenky ale mohou vést k tomu, že se problémy postupně prohlubují. Studie zahrnující 4830 vysokoškolských studentů ze sedmi evropských zemí ukázala, že mezi nejčastější překážky při vyhledání psychologické pomoci patří nejen finanční náklady a dlouhé čekací doby, ale také přesvědčení, že by si člověk měl poradit vlastními silami.
Přestože výzkum sledoval studenty, podobné obavy se objevují i u dospělých. „Vyhledat pomoc totiž neznamená, že jsme selhali. Znamená to, že jsme se rozhodli začít o sebe starat dřív, než nám dojdou všechny síly,“ zdůrazňuje Vacek.