Zkáza Estonie: ani srážka, ani výbuch

Estonští, finští a švédští vyšetřovatelé dospěli v pondělí k závěru, že k nejhorší evropské námořní katastrofě v době míru od druhé světové války došlo poté, co se na rozbouřeném moři odlomil příďový štít trajektu. V úterý to napsal list The Guardian.

„Neobjevily se žádné důkazy o srážce s lodí nebo plovoucím předmětem, ani o výbuchu v oblasti přídě,“ stojí podle televize ARD v předběžné zprávě vyšetřovacích orgánů.

Tato zjištění potvrzují závěry původního vyšetřování z roku 1997 a vyvracejí pochybnosti vyvolané dokumentem z roku 2020, který zachytil čtyřmetrovou díru v trupu a který naznačoval, že plavidlo se mohlo potopit v důsledku výbuchu nebo srážky.

Nejnovější vyšetřování bylo zahájeno v roce 2021 poté, co se všechny tři vlády zavázaly „posoudit nové informace“.

„Trhlinu v trupu s největší pravděpodobností způsobil náraz plavidla do mořského dna, uvedl na tiskové konferenci v Tallinnu Rene Arikas, ředitel estonského Úřadu pro vyšetřování nehod, s tím, že její tvar odpovídá skalnatému výběžku na mořském dně. Velmi důležitá je lidská stránka katastrofy, upozornil Arikas. „Po více než 28 letech vidíme a cítíme, že to mnoha lidem ublížilo. Stále prožíváme smutek,“ dodal.

„Víme, že když šla ke dnu, neměla příďový štít,“ řekl Risto Haimila, hlavní vyšetřovatel námořní bezpečnosti Finského úřadu pro vyšetřování katastrof. „Avšak zatím jsme nenašli žádné jiné poškození před potopením než v oblasti přídě,“ dodal.

Komise analyzovala podmořské fotografie a počítačové simulace vraku, který leží na mořském dně v hloubce 80 metrů v mezinárodních vodách.

Estonia vezla 803 cestujících, většinou Švédů, a 186 členů posádky, většinou Estonců, když 27. září 1994 v 18:30 hodin vyplula z Tallinu do větru o síle osm, což znamenalo drsné, avšak pro Baltské moře nijak zvlášť nebezpečné podmínky.

Kolem 1:15 se zvedl lodní štít, otevřely se dveře na přídi a dovnitř se valila voda. Přeživší popsali, že mořská voda pronikala okny, stropy a dveřmi kajut. V 1:50 se loď potopila zádí napřed asi jihovýchodně od finského ostrova Utö.

Zachránilo se 138 lidí, z nichž jeden zemřel v nemocnici. Většina mrtvých se utopila, avšak třetina z asi 300 lidí, kteří se dostali na vnější paluby, podlehla podchlazení. Pátrači nalezli pouze 93 těl, poslední z nich o 18 měsíců později.

Pozůstalí a příbuzní zemřelých bojovali za úplnější vyšetřování, protože úředníci se zdráhali věc znovu zvážit.

Místo posledního odpočinku obětí Švédsko, Estonsko a Finsko v roce 1995 prohlásily za nepřístupné pro všechny, ačkoli zákony zakazující potápění na tomto místě doznaly v roce 2021 změn, aby bylo možné vrak po zveřejnění dokumentu znovu prozkoumat.

Tragédie podnítila řadu konspiračních teorií, včetně té, že se loď mohla srazit s ponorkou, nebo že převážela vojenský náklad. Švédové sice přiznali, že trajekt vozil elektronické vybavení, avšak nikoli oné noci.