Článek
Proslavil se především experimentováním s filmovou formou, například použití střihu po ose a filmově esejistickou tvorbou.
Jean-Luc Godard na snímku z roku 2010
Dějiny kinematografie změnil svým snímkem U konce s dechem, v němž netradičně zfilmoval námět z černé kroniky. Hlavního hrdinu snímku ztvárnil Jean-Paul Belmondo.
Svou tvorbou v šedesátých letech se Godard stal nejslavnějším a nejradikálnějším představitelem francouzské nové vlny vyznávající program realismu, kterého je možné dosáhnout především dlouhými nepřerušovanými záběry. Z jeho snímků namátkou jmenujme Žena je žena, Žít svůj život, Vojáček, Pohrdání, Vdaná žena, Bláznivý Petříček.
Godardův život byl divoký. Narodil se do dobře situované francouzsko-švýcarské rodiny. Otec byl lékař, který vlastnil soukromou kliniku, a matka pocházela z bohatého rodu švýcarských bankéřů. Dostalo se mu vzdělání ve Švýcarsku a později na lyceu v Paříži. Během studií etnologie na Sorbonně se navštěvoval filmový klub v Latinské čtvrti a dostal se do společnosti budoucích filmařů 60. let. Kvůli tomu, že se finančně na některých snímcích podílel, mu rodina zastavila finanční podporu. Bohémský život mladých umělců ho dovedl až ke krátkému pobytu ve vězení.
Nechal se zaměstnat jako dělník na přehradě ve Švýcarsku a po smrti matky natočil svůj první krátký film Operace beton (1954). Svou filmovou tvorbu začínal krátkými snímky. Zlom přišel v roce 1959 snímkem U konce s dechem.
V roce 1960 se ve Švýcarsku oženil s modelkou od Chanelu Annou Karinou, jejíž tvář oslavoval v sedmi filmech. Manželství se rozpadlo a v roce 1967 se oženil s Anne Wiazemsky a natočil s ní Číňanku, film stylem navazující na umění pop-artu.