Článek
Luers zemřel v sobotu ve svém domě v západním Connecticutu. Příčinou úmrtí byla podle jeho manželky rakovina prostaty.
V diplomatické službě Luers působil téměř tři dekády, specializoval se na Sovětský svaz a východní Evropu a kromě angličtiny hovořil plynně rusky, španělsky a italsky. Pracoval na amerických ambasádách v Moskvě, Římě a v řadě evropských a latinskoamerických metropolí. Na konci své diplomatické kariéry působil v letech 1978-82 jako velvyslanec ve Venezuele a následně v letech 1983-86 jako velvyslanec v Československu.
Do Prahy na svou poslední a nejvýznamnější diplomatickou misi Luers dorazil několik měsíců poté, co byl Havel propuštěn z vězení, kde za „podvracení republiky“ strávil nepřetržitě téměř čtyři roky, což byl jeho nejdelší pobyt za mřížemi.
Ve snaze ochránit Havla před návratem do vězení nebo možným atentátem pozval Luers do Prahy řadu amerických známých osobností, včetně spisovatelů Kurta Vonneguta a Johna Updikea, aby se s disidentem setkali a následně zvedli povědomí o něm ve světě. Luers, i když už v Československu jako velvyslanec nebyl, přijel v roce 1989 na Havlovu prezidentskou inauguraci.
„Velkou část své kariéry jsem strávil s umělci a spisovateli a propagoval umění,“ řekl Luers NYT v rozhovoru pro svůj nekrolog v roce 2022. „Bál jsem se, že by ho komunisté mohli otrávit nebo znovu zavřít do vězení. Mou strategií bylo vrhnout na Havla co nejvíce světla. Přivedl jsem tedy Johna Updikea, Edwarda Albeeho a mnoho dalších lidí, aby mluvili o tom, jak významným umělcem a kulturním lídrem je,“ dodal.
V roce 2013 Luers během návštěvy Prahy ČTK řekl: „Myslím si, že ve světě Václav Havel žije i nadále. Domácí politika v této zemi ovšem poničila to, čím byl… Věřím ale, že jednou se Češi vrátí k tomu, že ho budou oceňovat za to, že byl symbolem konce komunismu.“
