Článek
„Pokud prezident operaci schválí, půjde již o osmou zemi, kde Trump od začátku svého druhého prezidentského mandátu nařídil vojenské údery,“ podotkl WP s tím, že to kontrastuje s jeho předvolebními prohlášeními, že se chce soustředit na ukončování světových konfliktů a přesun amerických zdrojů zpět ve prospěch občanů Spojených států.
„Mezi nejvyššími představiteli americké administrativy stále nepanuje shoda, zda útok skutečně provést. Výrazným zastáncem použití vojenské síly je Sebastian Gorka, šéf protiteroristické sekce v Národní bezpečnostní radě,“ dodává list.
„Cílem případné operace by byla skupina Džamáʿat Nusrat al-Islám wa al-Muslimín (JNIM), která si v Mali vybudovala silnou základnu a stále častěji podniká útoky také v pobřežních státech západní Afriky,“ podotýká WP s tím, že skupina napojená na teroristickou síť Al-Káida upevnila pozice na severu Mali, operovala v hlavním městě Bamaku a při atentátu zabila tamního ministra obrany. V zemi posiluje i odnož takzvaného Islámského státu, která loni unesla amerického misionáře.
Vzestup islamistických teroristů přitom představuje problém nejen v Mali, ale i v Burkina Fasu a Nigeru. Ve všech případech jde o země, kde armáda v posledních letech svrhla zvolené vlády, omezila spolupráci se Západem a obrátila se se žádostí o bezpečnostní pomoc na Rusko.
Poslední francouzští vojáci opustili Mali v roce 2022, vládnoucí vojenská vláda se poté obrátila na ruské žoldnéře. „Ve snaze potlačit povstání si malijská junta nejprve najala žoldnéře z Wagnerovy skupiny, později z organizace Africa Corps, která je úžeji napojena na ruské ministerstvo obrany,“ napsal WP s tím, že podle některých lidskoprávních organizací mají ruští žoldnéři v zemi na svědomí víc zabitých civilistů než islamističtí teroristé.
„Rusko se ukázalo jako neefektivní bezpečnostní partner Mali. Doufáme, že si ostatní africké státy katastrofálních výsledků Ruska v boji proti terorismu všimnou,“ řekl WP nejmenovaný americký představitel.
Přímé zapojení amerických ozbrojených sil do akcí v Mali by každopádně znamenalo riziko střetu s ruskými jednotkami působícími v regionu. „Mohlo by si vyžádat podobný mechanismus koordinace mezi Washingtonem a Moskvou, jaký existoval během občanské války v Sýrii,“ dodává list.
