Před deseti lety skončil hon na nejhledanějšího teroristu světa

Cílem byla opevněná vila v Abbottabádu, kde se měl schovávat nejhledanější muž na světě – šéf Al-Káidy Usáma bin Ládin. Na konci celé akce zazněla kódovaná věta Geronimo EKIA. A Obama mohl s úlevou říci: dostali jsme ho. O několik hodin později oznámil, že byl zabit nejhledanější terorista světa.

„Spravedlnost byla nastolena,“ řekl v projevu Barack Obama. „Po dvě dekády byl Usáma bin Ládin vůdcem a symbolem Al-Káidy. Smrt bin Ládina představuje nejdůležitější úspěch v úsilí našeho národa porazit Al-Káidu.“ Prezident ještě dodal k akci podniknuté na jeho rozkaz: „Malý tým Američanů provedl operaci s nevídanou odvahou a schopnostmi. Žádní Američané nebyli zraněni.“

Pro přepravu komanda byly zvoleny vrtulníky MH 60 Night Hawk ze 160. pluku vzdušných výsadkových sil, které měly upravené trysky motorů a rotory, aby byly tišší, a kapotáž, aby rozptylovala dopadající radarové paprsky. Z téhož důvodu taky letěly od startu 1. května ve 13:51 EDT (22:51 místního času) nízko.

Spojené státy se rozhodly o akci Pákistán neinformovat, bály se, že by se mohla akce prozradit. Vojáci byli také narychlo převedeni od námořnictva pod tajnou službu CIA, aby vysazení komanda nemohlo být považováno za vojenský útok na Pákistán.

Pákistánská protivzdušná obrana let neodhalila a v 15:30 (00:30) oba vrtulníky dorazily k pevnosti. Původně se mělo komando spustit z vrtulníku na provazech, jenomže se ukázalo, že zeď okolo domu byla vyšší, než se počítalo. Jelikož vzduch nad dvorem byl rozehřátý a tím pádem řidší, vrtulník ztratil vztlak, propadl se, narazil ocasním rotorem do zdi a skončil na boku. Nikdo se však nezranil a akce mohla pokračovat. Druhý vrtulník přistál mimo objekt a příslušníci SEAL museli přelézt zeď.

„Slyšel jsem, jak jeden z vojáků něco cancá, že spadl vrtulník. Zeptal jsem se ho: Cože vrtulník? On řekl, že na dvoře. Sakra, průšvih,“ popsal situaci časopisu Esquire Robert O’Neill, který tehdy ještě vystupoval anonymně jako Střelec. Z jeho slov plyne, že vrtulník spadl až poté, co z něj část lidí vyskákala nebo slanila.

Navzdory havárii komando akci nepřerušilo. Po vyčištění přízemí postupovala jednotka do vyšších pater. Na čele byl předsunutý point man, kterého kryli další členové. „Byl jsem mezi asi pěti kluky na schodišti, když jsem viděl point mana, jak se zvedá. Viděl Chalída, bin Ládinova syna. Slyšel jsem ho šeptat, Chalíde, pojď sem. Napřed arabsky a pak v paštu. Použil jeho jméno. To Chalída zmátlo. Vyklonil se ozbrojen kalašnikovem a point man ho zasáhl,“ vzpomínal Střelec. Muž v čele překročil Chalída, který ležel mrtvý na schodech, a pokračoval dál.

„V tu chvíli viděl muže ve druhém patře, jak nakukuje zpoza závěsu před halou,“ uvedl Střelec. Došlo mu, že to musí být Usáma bin Ládin, protože všichni ostatní už byli mrtví: „Point man vystřelil, možná dvakrát, a muž zmizel zpátky v místnosti. Neviděl jsem to, protože jsem se ohlížel. Nemyslím si, že ho zasáhl, i když si myslel, že možná jo.“

Podle svých slov se O’Neill k muži v čele připojil: „Point man byl na schodech, čekal na někoho, kdo zaujme pozici čísla dvě. Původně jsem byl pátý nebo šestý, ale skupina se oddělila vyčistit první patro. Tak jsem vyrazil za ním. Ohlédl jsem se. Nikdo další se nepřidal. Museli jsme se pohnout, protože bin Ládin si šel vzít nějakou zbraň, aby na nás vystřelil. Položil jsem ruku na rameno point mana a stiskl je. To byl signál jít. Ve druhém patře byly dvě holky, které na nás ječely.“

V tu chvíli se ukázala odvaha muže v čele. „Potýkal se s nimi a odsunul je. Myslel si, že si jde pro zásah výbuchu vesty s trhavinami. Byla to ta nejhrdinštější věc, co jsem kdy viděl,“ ohodnotil jeho postup O’Neill. I další účastník Matt Bissonette ocenil chrabrost muže v čele, který se vrhl na dvě ženy, o nichž si myslel, že mají na těle vesty s výbušninami, a zalehl je, aby při případné explozi ochránil ostatní.

O’Neill se ocitl tváří v tvář šéfovi Al-Káidy: „Stál tam bin Ládin. Měl ruce na ramenou ženy, strkal ji dopředu, ne přímo ke mně, ale ve směru dění v hale. Držel ji před sebou, možná jako štít, nevím. Vypadal zmateně. A byl vyšší, než jsem čekal, vyšší než kdokoli z nás. Měl čapku a nevypadal, že by byl zasažen. Nemohu to říci na sto procent, ale stál a pohyboval se. Nejdřív jsem si pomyslel, jak je hubený, jak je vysoký a jak má krátké vousy. Vše naráz. Měl jednu z těch bílých čepic, ale měl skoro vyholenou hlavu. Jako kluci z jednotky. Pamatuju si, že jsem všechno tohle zaregistroval. Vzal si zbraň z poličky, kalašnikov, který ho proslavil, a pohyboval se dopředu. Nevěděl jsem, zda ona nemá vestu a on ji nepostrkuje, aby se z obou stali mučedníci. Představoval hrozbu. Musel jsem ho trefit do hlavy, aby neměl šanci se odpálit.“

„V tu chvíli jsem ho střelil. Dvěma ranami do čela. Prásk. Prásk. Zhroutil se na podlahu před svou postelí a já jsem ho zasáhl potřetí. Prásk. Na stejné místo. Byl mrtvý. Nehýbal se. Jazyk měl venku. Pozoroval jsem jeho poslední výdechy, jen reflexní,“ uvedl Střelec. „Pamatuju si, že jak jsem ho pozoroval, jak naposled vydechl, tak jsem si myslel: to je buď ta nejlepší věc, co jsem i kdy udělal, nebo ta nejhorší věc, co jsem kdy udělal. Každý ho chtěl mrtvého, ale nikdo to nechtěl říci, nechtěl říci, jo, jdete ho zabít. Jeho čelo bylo hrozné. Bylo rozčíslé do písmene V. Viděl jsem jeho mozek vyhřezlý na obličeji,“ dodal.

O’Neill popsal i to, co následovalo poté, co zabil nejhledanějšího teroristu světa. Jak se k němu vydala nejmladší bin Ládinova žena Amal, jako by s ním chtěla bojovat, takže ji musel spoutat na posteli. Zpozoroval také, že na druhé straně postele stál bin Ládinův nejmladší syn. Zvedl ho a dal k matce: „Nechtěl jsem mu ublížit, nejsem divoch. Bylo to dítě a nemělo s tím nic společného.“

V tu chvíli vešel point man a svázal zbylé dvě ženy. „Celá akce ve třetím podlaží trvala možná patnáct sekund,“ uvedl O’Neill, který je podezříván, že si trošku dění přibarvil.

Je tu ještě druhá verze konce.

Podle Matta Bissonetta, který se akce také účastnil a popsal ji v knize Nelehký den, kterou napsal pod pseudonymem Mark Owen, ve skutečnosti zabil bin Ládina point man. Zmínil, že akce byla velmi rychlá: „Neměl čas podívat se nám do očí, nepředcházela tomu žádná 40 minut trvající přestřelka, jak popisovaly první zprávy.“ K přestřelce přesto podle něj došlo.

Bissonette se domnívá, že bin Ládina zabil point man. Jedna kulka podle něj zasáhla bin Ládina hned, když vykoukl ze dveří ložnice: „Nechybělo nám ani pět schodů nahoru, když jsem uslyšel tlumené výstřely. Ze své pozice jsem neviděl, jestli byl cíl zasažen, anebo ne. Ten muž zmizel v temné místnosti.“ V ložnici na zemi pak příslušníci viděli ležet bezvládně bin Ládina v bílém triku, volných hnědých kalhotách a hnědé blůze. Nad ním se shýbaly dvě plačící ženy. „Kolem jeho lebky byla rozstříknutá krev a mozek,“ uvedl v knize Bissonette.

Bin Ládin, kterého zasáhla střela ráže 5,56 mm s otevřenou špičkou OTM vypálená z automatické pušky Hekler Koch HK416, podle něj už umíral. S parťákem pak „namířili na jeho hruď a několikrát stiskli spoušť. Provrtaly ho zásahy, špendlily jeho tělo k podlaze, dokud nezůstal nehybně ležet“.

Podle stanice CNN point man Teamu Six SEAL byl skutečně tím, kdo bin Ládina zabil, ale nepatří k mužům, kteří by o akci někdy mluvili. Nepřiznal to při setkání ani Obamovi.

Když se dostalo komando k bin Ládinovi, jeden jeho člen oznámil velení: „Pro boha a zemi – Geronimo, Geronimo, Geronimo.“ Geronimo byl kód, který oznamoval, že bin Ládin byl nalezen.

Po akci členové Teamu Six prozkoumali obličej mrtvého, aby se ujistili, že skutečně zabili bin Ládina. Vyzpovídali také dívku a jednu z plačících žen, které potvrdily Usámovu totožnost. Krátce poté následovala slavná věta Geronimo EKIA. Za tu se muselo nakonec americké vedení omlouvat, že pro označení bin Ládina použili jméno slavného apačského náčelníka.

V Bílém domě si všichni oddechli. Riskantní akci, u níž hrozilo, že bude úderem do prázdna, tam v přímém přenosu sledoval americký prezident Barrack Obama s ministryní zahraničí Hillary Clintonovou i ministrem obrany Robertem Gatesem a dalšími vysokými představiteli.

„Myslím, že jsem byl stejně jako ostatní jako zhypnotizovaný. Samozřejmě že jsem byl strašně nervózní, když ten vrtulník přistál na pozemku, protože jsem věděl, že to v plánu nebylo. Ale ti chlapci prostě byli úžasní,“ řekl po akci Gates.

Zabitím bin Ládina ale akce neskončila. Komando ještě muselo získat co nejvíc materiálu, které mohly odhalit plány Al-Káidy.

Posbírali proto řadu písemností, deníky, deset mobilních telefonů, asi desítku počítačů a notebooků, dvanáct harddisků a stovku DVD a flashdisků. I tři automaty kalašnikov a dvě pistole. Na místě bylo taky opium. Bissonnette uvedl, že jeden automat a pistoli Makarov našel v bin Ládinově ložnici. Jejich zásobníky ale byly prázdné: „Ani se nepřipravil k obraně. Neměl v úmyslu bojovat. Desítky let vyzýval svoje následovníky, aby nosili vesty s náložemi nebo s letadly nalétávali do domů, ale svoji zbraň ani nepozdvihl.“ Vestu s výbušninami neměl na těle nikdo.

Na místě nenechali ani bin Ládinovo tělo. Zabalené v pytli ho po schodech dolů nesli point man, O’Neill a další dva členové komanda až k bráně.

Celá akce od proniknutí do budovy do jejího opuštění, při které byli kromě bin Ládina zabiti ještě další čtyři lidi – bin Ládinův syn Chalíd, kurýr abú Ahmad Kuvajtí, jeho bratr Abra i Abrarova žena Bušra –, zabrala 38 minut, byla tedy o dvě minuty kratší, než se plánovalo.

A to ještě museli členové komanda zničit trosky vrtulníku MH-60, aby se nikdo nepovolaný nedostal k novým technologiím ze stroje, jehož existence nebyla do té doby veřejnosti známá. Pro tým z havarovaného vrtulníku přiletěl připravený záložní vrtulník CH-47 Chinook. „To je úžasný, úplně skvělý. Právě jsme všechno zvládli. A žijeme,“ říkal si O’Neill po návratu do Afghánistánu. „Zpátky na základně v Dželalabádu jsme vyndali tělo z pytle a ukázali ho CIA. Mohli jsme vidět další střelná zranění na bin Ládinově hrudi a nohou.“

Až pak si uvědomil, jaký měla akce význam: „Když jsem jedl sendvič poblíž bin Ládinova těla, koukal jsem se na velkou televizi s prezidentem ohlašujícím akci. Nikdy jsem nečekal, že by lidi skandovali USA před Bílým domem.“

Tělo bin Ládina bylo přepraveno na americkou letadlovou loď USS Carl Vinson. Pohřbeno bylo do Arabského moře, aby se hrob nestal poutním místem džihádistů.

„Tělo zesnulého bylo omyto a položeno na bílé plátno, pak jsme ho umístili do pytle se závažím. Jeden z vojáků přečetl připravené náboženské texty. Když je dočetl, položili jsme tělo na prkno, které jsme překlopili, takže tělo zesnulého sjelo do moře,“ popsal podle agentury Reuters podrobnosti obřadu na palubě americké letadlové lodě USS Carl Vinson činitel Pentagonu.

„Ubezpečujeme všechny, že s jeho tělem bylo zacházeno v souladu s islámskou praxí a tradicí,“ zdůraznil představitel americké administrativy Jake Tapper.

Američtí představitelé čelili obvinění, že akce byla likvidační a cílem bylo Usámu bin Ládina zabít, což naznačovala i O’Neillova slova, i když otevřeně to členům Teamu Six nikdo neřekl. Při akci proti úkrytu Usámy bin Ládina v Pákistánu se nikdy neuvažovalo o zadržení vůdce Al-Káidy. Od počátku se počítalo, že bude zabit, uvedl časopis New Yorker s odvoláním na důstojníka amerických speciálních sil, který byl dobře obeznámen s celou akcí. „Byla to likvidační operace,“ řekl jiný představitel agentuře Reuters.

Americké vedení to popíralo, podle něj záleželo na tom, jak se bude akce vyvíjet. Poradce prezidenta Obamy pro boj s terorismem John Brennan řekl, že kdyby existovala možnost dostat bin Ládina živého, tak by ho zajali, ale příliš nevěřili v tuto možnost.

Ředitel CIA Leon Pannetta prohlásil, že bin Ládin by byl zajat, kdyby dal jasně najevo, že se vzdává: „Kdyby zvedl ruce nad hlavu, vzdal se a nepředstavoval žádné nebezpečí.“

Vysvětlil, proč vojáci zahájili palbu. Ve třetím patře domu, kde byla přítomnost teroristy zjištěna, „byly nějaké ohrožující pohyby, a to byl důvod, proč se střílelo“.

Zveřejněny nebyly ani fotografie zabitého bin Ládina, i když na to byl velký tlak, protože by to mohlo potvrdit jeho smrt. Barack Obama byl však proti. Obával se reakce veřejnosti, zejména muslimů, jak by na snímky znetvořeného těla zareagovali: „Odebrali jsme vzorek DNA a provedli jsme testy. Není pochyb o tom, že jsme zabili Usámu bin Ládina. Považujeme za důležité zajistit, aby po světě nekolovaly velmi názorné fotografie někoho, kdo byl střelen do hlavy, a podněcovaly další násilí nebo sloužily jako nástroj propagandy. Takoví nejsme. Nepředvádíme takové věci jako trofeje.“

Dokazovat jeho smrt světu nakonec nebylo třeba. Teroristická síť Al-Káida 6. května na internetu potvrdila smrt Usámy bin Ládina. V prohlášení uvedla: „Zdůrazňujeme, že krev svatého válečného šajcha Usámy bin Ládina, bůh mu žehnej, je svatá nám i všem muslimům a nebude prolita nadarmo. S boží pomocí zůstaneme kletbou pronásledující Američany a jejich pomocníky, budeme je pronásledovat v jejich zemích i mimo ně.“

Ani ne deset let po útocích na New York a Washington byl jejich hlavní strůjce mrtvý. Dopadnout ho však nebylo nijak snadné a ukázalo se, že bin Ládin po útěku z Afghánistánu mohl dlouho žít v bezpečí.

Američané byli blízko dopadení bin Ládina už na konci roku 2001, když dobývali jeskynní komplex Tora Bora, ale neměli dost mužů. Nedorazily jim posily a Afghánci odmítli bojovat v noci. Britové ze speciálních sil námořnictva SBS dokonce mohli poslouchat konverzaci Al-Káidy, protože se podařilo ukořistit vysílačku. Slyšeli i hlas, který podle nich patřil bin Ládinovi. Dva z jejich týmu i spatřili, jak vysokého muže v maskovacím oděvu doprovázel do tajného vstupu do jeskyně asi padesátičlenný oddíl.

Britové ze SBS s příslušníky amerických speciálních sil a s agenty CIA sledovali bin Ládina na útěku z Dželalabádu do Bílých hor a do komplexu jeskyň Tora Bora. Do hor se vydali čtyři členové týmu v doprovodu deseti Afghánců. Procházeli extrémně obtížným terénem. Když se dostali k jeskyním, viděli velkou skupinu asi 900 set členů Al-Káidy. Příslušník CIA Gary Bernsten, který operaci velel, okamžitě nařídil zahájit palbu.

„Tým okamžitě požádal o vzdušnou podporu, která bude trvat 56 hodin. Ani jsem nevěděl, zda máme tolik B-1 a B-52,“ řekl jeden z příslušníků speciálních sil stanici BBC, „mohu vám říci, že tam bylo shozeno tolik munice, že se změnila krajina. Každý se snažil do bitvy zapojit, protože tam byl Usáma.“

I když se přidali další američtí vojáci, nikdy jich nebylo víc než sto, přesto se jim podařilo ovládnout tři sekce hory a ukořistit vysílačky, které používala Al-Káida. Z konverzace bylo jasné, že bin Ládin žije. Američané byli přesvědčeni, že se nachází ve vzdálenosti asi dvou kilometrů. Dopadnout ho však bylo nad síly Američanů, bylo jich málo a Afghánci odmítli bojovat za tmy, takže Al-Káida v noci ovládla ztracená území. Žádost o okamžité vyslání 800 příslušníků amerických Rangers, kteří by byli umístěni mezi Tora Bora a pákistánskou hranicí, byla zamítnuta.

To by ale nemuselo pomoci, bin Ládin zřejmě neutekl hned do Pákistánu, jak se spekulovalo. Zůstal ještě několik měsíců v Afghánistánu, zamířil do odlehlé provincie Kunar na severovýchodě země. Poté žil podle výpovědi jeho jemenské manželky Amal al-Sadáh téměř dva a půl roku ve vesnici Čak Šáh Mohammad v pákistánském okrese Haripur. Odtud se v roce 2005 přesunul i se svojí rodinou do třípatrové vily na okraji Abbottabádu, kde dlouhé roky všichni nerušeně žili.

Ani poté, co bin Ládin unikl z Tora Bora, neustávala americká snaha ho vypátrat. Z výslechu lidí vězněných na Guantánamu věděli od roku 2002, že využívá služeb kurýra Abú Ahmada Kuvajtího. Po několika letech zjistili i jeho skutečné jméno Ibrahím Saíd Ahmed. Měl být spolupracovníkem Pákistánce Chálida šajcha Muhammada, který naplánoval teroristické útoky 11. září 2001, a blízkým spolupracovníkem třetího muže Al-Káidy Abú Faradže Libího, jenž byl dopaden v roce 2005 jen dvacet kilometrů od Abbottabádu. Ani jeden z nich však jméno kurýra neprozradil, to udělal až další z chycených předních členů Al-Káidy Hassan Ghúl.

Odhalit místo pobytu šéfa Al-Káidy se však dál nedařilo. Bin Ládin byl velmi obezřetný a nepoužíval elektronickou komunikaci. V domě v Abbottabádu nebylo telefonní ani internetové připojení. Bin Ládin sice psal svoje vzkazy na počítači, ale texty ukládal na přenosný disk. Tento byl svěřen prostředníkovi, jenž ho odvezl z domu, a tam další muž disk převzal a připojil ke svému počítači, kam text zkopíroval a odeslal ze svojí adresy. Ten taky přijímal odpovědi, jež zase kurýr dopravil bin Ládinovi.

Až v srpnu 2010 se Američané dostali k horké stopě. Odposlechli telefonát kurýra. Pákistánci pracující pro CIA si poznamenali už v červenci poznávací značku bílého suzuki, které projíždělo klikatými uličkami Péšáváru. Vůz pak CIA sledovala a zjistila, že zajel do uličky v Abbottabádu u domu obehnaného vysokým plotem. Areál vypadal jako pevnost. Skoro žádná okna nebyla otočena ven. Obepínal ho vysoký plot, uvnitř byl členěn do zón. Dvě brány byly mohutné a umožňovaly vjezd jen na zvláštní povolení. Suzuki vjet mohlo. Z domu se nevynášely ani odpadky, spalovaly se v areálu.

Americká zpravodajská služba CIA použila při průzkumu a sledování domu kromě družic i tehdy nové bezpilotní letouny kategorie Stealth Lockheed RQ -170 Sentinel, které jsou těžko zjistitelné radar. Několik měsíců přelétávaly nad domem.

Když se objevilo podezření, že v domě by mohl být bin Ládin, sešli se ředitel CIA Leon Panetta s Obamou a jeho nejbližšími spolupracovníky viceprezidentem Joem Bidenem, ministryní zahraničí Hillary Clintonovou a ministrem obrany Robertem Gatesem. „Bylo to elektrizující. Po tak dlouhou dobu jsme se ho snažili dopadnout a náhle jsme ho tu měli před sebou,“ řekl jeden z účastníků schůzky.

CIA pak zvažovala, jak potvrdit, že bin Ládin v domě doopravdy je. Ani pozorovatelské stanoviště nedaleko domu nedalo odpověď, kdo v něm žije. Pannetta byl pro uplatnění agresivního postupu, který by potvrdil přítomnost bin Ládina, zatímco někteří starší zaměstnanci CIA se báli, že by si strážci bin Ládina mohli všimnout, že jsou sledováni, a Usáma by mohl zase zmizet z dosahu.

Za nejlepší se považovalo získaní DNA nějakého z bin Ládinových dětí v domě, protože Američané měli vzorek DNA bin Ládinovy sestry, která zemřela v roce 2010 v Bostonu.

Měla se získat pomocí očkovací kampaně proti žloutence, protože se ukázalo, že do domu byli vpuštěni lidé očkující proti obrně. Vakcinaci proti hepatitidě B ve městě organizoval lékař Šakil Afrídí, jehož kontaktovala humanitární organizace Save The Children. Ta uvedla, že získala peníze na očkovací kampaň od jedné Američanky. Afrídí vyvěsil po městě plakáty s termíny, najal zdravotníky a sestry a začal zájemce očkovat.

Dokonce se mu podařilo 20. nebo 21. dubna proniknout se zdravotnicí do domu, ale řekli mu, že tam zrovna nikdo není a ať zavolá Ibrahíma Saída Ahmeda. I to byla důležitá informace, tak se jmenoval bin Ládinův kurýr.

Panetta mezitím řešil, jakou akci zvolit. Už v únoru se Panetta spojil s viceadmirálem Williamem McRavenem stojícím v čele velitelství Spojených speciálních sil, aby naplánovali útok. Zvažovalo se několik verzí, jednou bylo nasazení jednotky speciálních sil ve vrtulnících, další útok pomocí neviditelného bombardéru B-2 vyzbrojeného přesnou municí. Přemýšlelo se i o společné operaci s pákistánskou tajnou službou.

Šest týdnů před akcí se Obama sešel s poradci, aby se rozhodlo. Ministr obrany Gates se díval skepticky na útok pomocí helikoptér s výsadkáři. Považoval ho za riskantní a dával přednost náletu. Nicméně po shození až 32 bomb o váze tisíc kilogramů by se jen těžko ověřovalo, že byl zabit bin Ládin. „Mohlo by to udělat ohromný kráter a neměli bychom žádné tělo,“ řekl jeden ze zpravodajců. Proto byl nakonec vybrán útok komanda.

Dva dny před akcí se proti ní postavili viceprezident Joseph Biden a ministr obrany Robert Gates. Považovali ji za příliš riskantní a tvrdili, že nejsou přímé důkazy o bin Ládinově přítomnosti v domě.

„Upřímně řečeno, byl jsem znepokojený. Měl jsem výhrady ke zpravodajským informacím. Nebylo ani jisté, jestli je bin Ládin v tom objektu, neměli jsme pro to jediný přímý důkaz. Všechny byly jen nepřímé. Ale byly to nejlepší informace, které jsme patrně získali od roku 2001,“ řekl Gates. Rozhodnutí prezidenta Baracka Obamy bylo podle něj „jedno z nejodvážnějších“ vzhledem k nejistotě informací a také riziku operace. A ukázalo se jako správné.

Po útoku místo prohledala pákistánská policie, která odnesla zbylá čtyři mrtvá a těla a zadržela osazenstvo domu včetně tří bin Ládinových manželek, nejmladší Jemenkou Amal Sabahovou počínaje a dvěma Saúdskými Arabkami Charjou Sabárovou a Šihmou Sabárovou konče. Bin Ládin si k sobě ženy nastěhoval, i když před odchodem z Afghánistánu všem vysoce postaveným členům Al-Káidy řekl, aby odeslali své ženy do bezpečí.

Vdovy vyslýchali Pákistánci a pak je mohli vyslechnout i Američané. Obviněny nebyly, bin Ládin je prý o svých operacích neinformoval, a postupně opustily Pákistán.

Vlna odvetných atentátů, jíž se mnozí báli, nepřišla.