Článek
Ze svědectví těch, kdo útrapy v lágrech KLDR přežili a dostali se ze země, vyplývá, že si tamní podmínky nezadají s podmínkami v nacistických koncentračních táborech. Vězni trpí hlady a jsou přitom nuceni tvrdě pracovat.
„Podmínky jsou hrozné. Lidé pracují 14, 15 nebo i 16 hodin denně. Musejí přežít na hrstce kukuřice denně a jsou záměrně utýráni k smrti. Mučení je běžné, není tam zdravotní péče a hygiena je otřesná,“ řekla deníku The Guardian předsedkyně organizace Severokorejské koalice za svobodu Suzanne Scholteová.
Podle některých organizací je počet lidí v táborech ještě vyšší a dosahuje 150 tisíc včetně dětí, protože tam bývají i celé rodiny. OSN uvedla, že se počet uvězněných v posledních letech nemění.
Neexistuje řešení
„Není možné žádné rychlé řešení nebo náprava porušování lidských práv v takovém rozsahu, jaký jsme zaznamenali v KLDR. Vojenské napětí dohnalo dialog o lidských právech v Severní Koreji do mrtvého bodu,“ konstatoval Quintana podle agentury Reuters, když v pondělí v Ženevě předložil zprávu o stavu lidských práv v KLDR.
Severokorejská delegace pondělní zasedání Rady OSN pro lidská práva bojkotuje.
„Neúčastníme se žádného jednání o situaci v oblasti lidských práv v KLDR, protože tato jednání jsou politicky motivována,“ řekl agentuře Reuters zástupce severokorejského vyslance Čche Mjong-nam.
První severokorejské pracovní tábory byly postaveny už ve 40. a 50. letech minulého století. Dostat se do nich lze i za banální prohřešek proti režimu, který v zemi panuje, a naopak přežít a dostat se ven je téměř zázrak.