Článek
Strategie zpochybňuje i schopnost některých členských zemí být partnery v NATO, a to jak ekonomicky, tak vojensky. Evropská unie působí v textu jako entita, která nejvíce potlačuje svobodu, kterou USA míní podporovat a prosazovat. U afrických a blízkovýchodních zemí se naopak proti velkému tlaku na demokratizaci strategie vyhraňuje. Pozdvižené obočí pak vyvolaly i poznámky o podpoře tradiční rodiny a zdravých dětí nebo nacionálním stranám v evropských zemích.
Podrobné čtení však zejména ukazuje, že USA přistoupily na ruskou a čínskou ideu konce unilaterálního světa: „Pryč jsou doby po konci studené války, kdy elity americké zahraniční politiky samy sebe přesvědčily, že je v nejlepším zájmu Ameriky dominovat celému světu, což si vyžádalo neúměrné náklady vůči efektu.“
USA nemluví o multipolaritě a rovnosti, ale podobně jako Moskva o koncertu velmocí XIX. věku, které mají své sféry zájmu. Mluví o době, ve které silnější rozhodují o slabších nebo jim přímo vládnou: „Silný vliv větších, bohatších a silnějších národů je nadčasovou konstantou mezinárodních vztahů.“
Nesmí to ovšem ohrožovat Ameriku na prvním místě: „Byť Spojené státy odmítají nešťastný koncept své globální nadvlády, musíme zabránit globální a v některých případech i regionální nadvládě ostatních. Tato realita někdy vyžaduje spolupráci s partnery na maření ambicí, které ohrožují naše společné zájmy.“ Nemá se ale plýtvat krví a penězi.
Cílem je, aby USA měly dominantní roli, byly klíčovou silou, která ale svět nekontroluje, nechává ho jít svou cestou, pokud to zrovna nekříží ekonomické nebo politické zájmy Trumpova Washingtonu.
Západní polokoule jako dvorek USA
Ani to však není jediné omezení strategie nechat ostatní být, neplatí to v případě obou Amerik. Ty se mají stát zadním dvorkem Spojených států amerických: „USA musejí být dominantní na západní polokouli.“
Strategie také naznačuje, jak toho dosáhnout v rámci tzv. Trumpova důsledku Monroeovy doktríny (zahraniční doktrína z roku 1823, v rámci které nebudou USA zasahovat do záležitostí v Evropě a evropské státy do záležitosti amerických kontinentů).
Heslem je naverbovat státy ochotné spolupracovat a expandovat. Verbovat se mají přátelé, aby kontrolovali migraci, zastavili tok drog a posílili stabilitu na souši i na moři. Expandovat se má „kultivováním a posilováním nových partnerů“. USA pro ně musí být atraktivní a preferovaný ekonomický a bezpečnostní partner. Text otevřeně hovoří o omezení nepřátelského vlivu, který tam proniká ekonomicky a mohl by USA poškodit v budoucnu i strategicky. Čína však jako zdroj tohoto vlivu není jmenována.