Článek
Vedení největší soukromé ruské ropné společnosti jen několik dní po ruském vpádu na Ukrajinu v únoru 2022 vyzvalo k ukončení nepřátelských akcí. V prohlášení uvedlo, že „soucítí se všemi lidmi, které tato tragédie postihla“ a naléhalo na „řešení problémů (mezi Ruskem a Ukrajinou) prostřednictvím seriózních jednání a diplomacie“.
Jako první ze členů představenstva Lukoilu, které stálo za protiválečným prohlášením, přišel o život podle New York Post v květnu 2022 miliardář Alexandr Subbotin (43), kterého našli mrtvého ve sklepě šamana v Mytišči, městě severovýchodně od Moskvy. Údajně se otrávil jedem z ropuch, který šaman použil jako lék proti závislosti na alkoholu, jíž Subbotin trpěl. Následkem otravy miliardář dostal infarkt, tvrdili později ruští forenzní specialisté, kteří se případem zabývali.
Předseda představenstva Lukoilu Ravil Maganov
O tři měsíce později zemřel předseda představenstva Lukoilu Ravil Maganov (67) po pádu z okna v šestém patře moskevské nemocnice, kde byl hospitalizován s infarktem. Ruská státní agentura TASS oznámila úmrtí jako sebevraždu a tvrdila, že bral antidepresiva.
Krátce poté zemřel Maganovův nástupce Vladimir Někrasov (66) na „akutní srdeční selhání“ a viceprezidenta Lukoilu Vitalije Robertuse (53) našli oběšeného v jeho kanceláři.
Nejnebezpečnější je ropný sektor
Série záhadných sebevražd poté pokračovala, stejně jako válka na Ukrajině. Žádné odvětví v Rusku nezažilo od začátku invaze více podezřelých úmrtí než ropný sektor.
Kromě čtveřice z Lukoilu o život přišlo také několik manažerů z firem, které jsou součástí plynárenského gigantu Gazprom nebo s ním blízce spolupracují.
Viceprezident Lukoilu Vitalij Robertus
Šlo například o ruského oligarchu Jurije Voronova, kterého našli s prostřelenou hlavou, Leonida Šulmana ubodaného v koupelně jeho domu či Alexandra Ťjulakova, jehož našli zbitého a oběšeného.
„Skokem z okna“ se podle The New York Post údajně zabil také Andrej Badalov, viceprezident společnosti Transněfť, největšího ruského státního přepravce ropy a provozovatele ropovodů.
„Udělal jsem to sám“
Podivná úmrtí se nevyhýbají ani dalším odvětvím. Letos v září byl poblíž svého auta na okraji Moskvy nalezen zastřelený Alexandr Ťjunin, generální ředitel skupiny Umatex, jediného ruského výrobce uhlíkových vláken, klíčové suroviny pro výrobu dronů. Vedle těla ležela lovecká puška a vzkaz: „Udělal jsem to sám.“
O pár dní dříve bylo od mostem poblíž Kaliningradu nalezeno tělo Alexeje Sinicyna ovázané lanem, ale bez hlavy. Byl generálním ředitelem ruské firmy K-Potaš, která se zabývá těžbou draslíku a hořčíku. Export těchto surovin přináší do ruského rozpočtu zhruba 10 miliard dolarů (210 miliard korun), které jdou na financování ruské válečné mašinerie.
Moskva podle The New York Post potřebuje ročně přibližně 160 miliard dolarů (3,36 bilionu korun) na tajné operace včetně zpravodajských aktivit. Tyto peníze pocházející z tajné části státního rozpočtu, což doprovází systém přesouvání a ukrývání prostředků, který se často rozšiřuje ze státních i na soukromé společnosti, jejichž vedení je loajální k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi.
Kreml se podle listu nejprve zbavil těch manažerů, kteří mu připadali málo poslušní. Poslední „vlna sebevražd“ se ale týká těch, kteří se opovážili část zmíněných prostředků zpronevěřit, za což musel přijít okamžitý trest.
„Pointou všech těchto úmrtí je jejich absurdita,“ uvedl podle listu Peter Doran, odborník na Rusko z Nadace na obranu demokracií. „Ač mnohé z nich jsou vydávány za sebevraždy nebo přirozená úmrtí, každému je jasné, že tomu tak není,“ řekl.
Zmíněná úmrtí podle něj také spojuje jejich spektakulárnost – má to být především varovná podívaná.
