Le Penová na vzestupu usilovně pracuje

Avšak navzdory Macronovým předsevzetím se Le Penová kvalifikovala do druhého kola i v následujících prezidentských volbách roku 2022. Není jednoduché určit, zda jí více pomohlo přejmenování strany na Národní sdružení (NS) v roce 2018, které mělo zdůraznit odklon od extremistické linie jejího otce, nebo vznik hnutí Reconquête Érika Zemmoura, kvůli jehož radikalismu se NS jevilo daleko umírněněji.

Podstatnější je nicméně otázka, proč oba představitelé krajní pravice získali takovou podporu voličů, tedy druhé a čtvrté místo? Jedním z hlavních důvodů je dle průzkumů veřejného mínění neuspokojivé řešení problémů spojených s nelegální imigrací, proti které oba dlouhodobě brojí. Mnozí Francouzi u nich hledají alternativu, neboť ztratili důvěru ke klasickým stranám, jež problémy dlouhodobě přehlížely a připustily snížení jejich životní úrovně

Lidé často věří, že se vláda stará více o přistěhovalce než o ně samotné. To Zemmour nikdy neopomene využít. Například v lednu v deníku Le Figaro kritizoval: „Jak může někdo akceptovat, že francouzský farmář, který pracoval celý život, má nižší důchod než cizinec, který ve Francii nikdy nezavadil o práci?“

Za této situace, kdy se nejspíše nepodaří rychle zvýšit životní úroveň ani vyřešit otázky přistěhovalectví, má krajní pravice v čele s Marine Le Penovou dobře nakročeno k vítězství v prezidentských volbách roku 2027. Macron potřetí za sebou kandidovat nemůže a zatím se neobjevil nikdo, kdo by ji mohl ohrozit.

Navíc na této perspektivě cílevědomě pracuje. Le Penová opustila vedení strany ve prospěch mladého a talentovaného Jordana Bardelly, aby se mohla plně věnovat práci poslankyně a přípravě kampaně. Chce zastavit nelegální imigraci, bojovat proti islamismu a zvýšit kupní sílu, aby se tak Francouzům „vrátily jejich peníze a jejich země“. Slibuje také uspořádat referendum o zahrnutí „národní priority“ do ústavy, aby například na přidělování bytů měli nárok v první řadě Francouzi, neboť nyní jsou sociální byty přidělovány dvakrát častěji cizincům.

NS se z vlivu rodiny Le Penových zcela nevymanila. Bardella žije už tři roky s Nolwenn Olivierovou, neteří Marie Le Penové, dcerou její sestry Marie-Caroline a Philippa Oliviera.

Bardella, jenž se zaměřuje na imigraci a životní prostředí, těží z toho, že vyrůstal v jedné z vyloučených lokalit, a přesto složil přijímací zkoušky na Sorbonnu. Za výhodu lze považovat i fakt, že má italský původ po své matce a alžírské předky přes dědečka z otcovy strany, zejména však už nemůže být spojován s extremismem zakladatelů FN. I když Bardella zanechal kvůli politice ve třetím ročníku studia geografie, je znám svým přehledem, výřečností a nikdy nehrál roli pouhého statisty ani v Evropském parlamentu (byl druhým nejmladším europoslancem), ani v regionálních funkcích ve Francii.

Do čela NS se dostal na základě přesvědčivého 85procentního volebního vítězství proti ostřílenému Louisi Aliotovi, který v roce 2002 pomohl Jean-Marie Le Penovi vybojovat v prezidentských volbách finále proti Jacquesi Chirakovi. Aliot je také mimo jiné třetím životním partnerem Marine Le Penové.

I když Bardellu zprvu považovali za pouhou loutku Le Penové (do FN vstoupil kvůli ní v 16 letech), dokáže prosazovat své vlastní vize. Zatímco bývalá šéfka své výroky a postoje mírní, Bardella například stále odmítá sňatky osob stejného pohlaví s odůvodněním, že by to otevřelo dveře náhradním mateřstvím nebo lékařsky asistované reprodukci. Hůře stravitelný je však pro Le Penovou a velkou část členské základny jeho kritický postoj vůči ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi.

(Autor je historik)