Kdo po Medvěděvovi? Spekulace o jeho nástupci se rojí už měsíce

Spustilo to premiérovo doporučení důchodcům v krymské Feo­dosiji – premiér jim nepříliš povzbudivě řekl, že na valorizaci penzí nejsou peníze, a doporučil jim, aby „se opatrovali“. Učitelům, kteří si stěžovali na nízké mzdy, poté zas krátce poněkud neomaleně poradil, aby si našli jinou práci. Tehdy se také objevila internetová petice za odvolání premiéra, kterou dosud podpořilo více než 286 tisíc lidí.

K popularitě předsedy vlády zřejmě nepřispěl ani zářijový kousek opozičního aktivisty Alexeje Navalného, který pomocí dronu natočil superpřepychovou rezidenci u Volhy, která maskována přes skryté držitele prý patří ­Med­věděvovi.

Vysokým plotem obehnaný areál poblíž města Pljos se rozkládá na ploše třiceti Rudých náměstí (jak Navalnyj neopomněl zdůraznit) a má mimo jiné lyžařský vlek, fotbalové hřiště a několik bazénů a heliportů.

O průzkumu, podle něhož se popularita předsedy vlády propadla na 26 procent, tedy pětileté minimum, v polovině října informovalo několik velkých ruských médií, včetně státem vlastněné stanice Russia Today (RT).

Kreml zvěsti o možném odvolání Medvěděva komentovat nechce, v médiích se však už objevují jména jeho možných nástupců. Nejčerstvěji zmiňovaným kandidátem je nový kremelský vicekancléř Sergej Kirijenko (54), jehož návrat do vrcholné ruské politiky vyvolal docela rozruch.

Jeho nové angažmá by ­po­dle ukrajinského listu Dělovaja stolica mohlo znamenat „pěstování nového Medvěděva“ a již v roce 2018 by se prý mohl vyzkoušet pro případnou „alternativní“ kandidaturu na prezidenta. Mohl by se tak přinejmenším stát novou „loutkou Kremlu“, míní deník.

Kirijenko si premiérský post už vyzkoušel v roce 1998. Do čela vlády se dostal na tehdejší poměry v Rusku v nevídaných 35 letech a stal se historicky nejmladším předsedou ruské vlády. Jeho jmenování bylo velkým překvapením, a mezi lidmi proto dostal ironickou přezdívku „kinder surprise“.

Ve funkci však vydržel pouhé čtyři měsíce, ostatně nebylo divu – země se tehdy za Borise Jelcina zmítala v hluboké ekonomické krizi. Pamětníci nicméně vzpomínají, že právě Kirijenko jmenoval do funkce šéfa Federální bezpečnostní služby (FSB) do té doby prakticky neznámého Vladimira Putina.

Kirijenko stál v roce 1999 u zrodu liberální strany Svaz pravicových sil (SPS), jejímž členem byl i loni zavražděný Boris Němcov. Zatímco někdejší ­vicepre­miér Němcov se později stal tvrdým kritikem režimu, Kirijenko zůstal věrný novému politickému vedení.

V roce 2005 se stal šéfem strategického Rosatomu, kde se po­dle expertů projevil jako schopný vyjednávač – podařilo se mu mimo jiné dohodnout dostavbu íránské jaderné elektrárny Búšehr.

Stále se mluví i o někdejším vicepremiérovi a exministrovi financí Alexeji Kudrinovi (56), kterého jako možného příštího premiéra v červnu s odvoláním na své zdroje zmiňoval obvykle dobře informovaný list The Financial Times. Povolání liberálního ekonoma, který je na Západě vnímán poměrně vstřícně, by mohlo pro Kreml čelící protiruským sankcím a nízkým cenám ropy vypadat jako logický krok.

Kudrin před pěti lety ministerský post opustil právě po hádce s Medvěděvem, s nímž se střetl o rozpočet. Jeho nynější jmenování by tak mohlo podle některých pozorovatelů vyznít jako políček nynějšímu premiérovi.

Jiní ale vztahy mezi muži nehodnotí jako tak napjaté, jako byly dřív. Podle agentury Interfax se po dlouhé pauze potkali v září při expertní debatě o státním rozpočtu a Medvěděv kupodivu Kudrinovu výzvu k reformě státní správy podpořil.