Článek
Česká republika je už od začátku ruské agrese jedním z největších podporovatelů Ukrajiny. Jak v současné době ještě můžeme více pomoci ukrajinskému boji za demokracii?
Nejprve bych tuto otázku chtěla využít a vyjádřit upřímnou vděčnost lidem v České republice. Děkuji vám, že jste s námi v této dramatické době našich dějin a že v tom nejsme sami tváří v tvář tak obrovskému nepříteli.
My na Ukrajině víme, že nebojujeme jen za sebe, protože Rusko je impérium, které má své centrum, ale nemá hranice. Impérium se snaží expandovat. Lidé v Evropě jsou v bezpečí díky tomu, že Ukrajinci stále bojují.
V této situaci se stále dá dělat celá řada věcí. Problémem je, že se Putin odmítá vzdát svého cíle znovu vybudovat ruské impérium. Někteří naivní lidé se domnívají, že Rusové začali plnohodnotnou invazi kvůli tomu, aby si ukousli zase další kus Ukrajiny. To je ale jen zbožné přání, protože Putin neztratil tisíce vojáků jen, aby dobyl Avdijivku nebo Bachmut.
Lidé v Česku ani v Rusku nemohou tato města ani najít na mapě, protože to není Praha či Berlín, Kyjev a Paříž. Pro Ukrajince ale jsou důležitá. Tato města však nejsou cílem války, tím je okupovat a zničit celou zemi a pak postupovat dále. Jeho logika je historická. Sní o svém odkazu a zastaví se jen tehdy, až bude on sám zastaven.
Anketa
A jak ho tedy můžeme zastavit?
To je společný problém, ne jenom ukrajinský. Těch způsobů je několik. Neexistuje žádné magické tlačítko, existuje ale několik kroků, které je třeba provést. Zaprvé, Rusko ničí Ukrajinu, způsobuje obrovskou bolest a ztráty milionů lidí. Existuje základní princip mezinárodního práva, že agresor musí za ztráty a ničení zaplatit.
Je však velmi jednoduché předpovědět, že Rusko nezaplatí. Máme ale zmrazených 300 miliard eur v ruských aktivech, většinu v Evropské unii. Česká republika tedy může hlasitě říct: „Pojďme konečně zabavit tyto peníze a poskytnout je na sebeobranu, rekonstrukci a válečné reparace obětem ruských válečných zločinů.“
Za druhé, pokud chceme v budoucnu zabránit válkám, musíme potrestat státy a jejich vůdce, kteří tyto války začínají. Zní to jako selský rozum, ale v celé historii lidstva jsme měli jen jeden takový precedens, a to Norimberský proces.
To ale byly vítězné procesy a nacističtí váleční zločinci byli souzeni až po pádu nacistického režimu. A když hovořím s prezidenty, se členy parlamentu různých zemí, tak oni se na to stále dívají optikou tohoto procesu. Stále vidí výsadu spravedlnosti pro vítěze. Žijeme ale v novém století. Spravedlnost ale není výsadou pouze pro vítěze, spravedlnost je základním lidským právem.
Jak víte, že podobně nezaútočí na Estonsko, Českou republiku nebo Polsko a nebudou sledovat, jak zbytek aliance zareaguje?
Proto Ukrajina letos v červnu schválila historickou dohodou s Radou Evropy a zřídila zvláštní tribunál pro ruskou agresi. Potřebujeme Českou republiku k tomu, aby přesvědčila další země, aby se k tomuto tribunálu připojily. Samozřejmě ale existuje více věcí, jak Putina dohnat k odpovědnosti, jako jsou sankce či diplomacie.
Když se podíváme na historii, fungovala někdy diplomacie s Ruskem či Sovětským svazem?
Ne v naší části zeměkoule. Rusko předstírá, že je nábožensky založenou zemí. Vybudovalo si a snaží si vybudovat velmi silné vazby se zeměmi v Africe, Asii nebo Latinské Americe. Pokud tedy budeme investovat úsilí do budování vazeb s lidmi z těchto zemí, abychom jim vysvětlili, co se děje na Ukrajině, zničí to jejich image a poškodí jejich vztahy.
Indie, Brazílie, Jihoafrická republika, tyto země jsou stále neutrální, proto mohou využít své spojení s Ruskem k řešení mnoha humanitárních problémů, jako je 20 tisíc nelegálně unesených ukrajinských dětí z okupovaných území.
Co ale já osobně vidím jako největší problém, je něco, čemu říkám nedostatek představivosti. Dovolte mi to vysvětlit. Tři roky vedoucí představitelé evropských zemí nemohli uvěřit, že Rusko rozpoutá takto rozsáhlou válku. Rusko to ale udělalo. A nyní vidíme, že se připravuje na to tuto válku ještě rozšířit.