Článek
„Češi jsou typickými Středoevropany, jsou to lidé sebestřední, jacísi hobiti, a tito středoevropští hobiti byli vtaženi do velké politiky, aby tam někoho zachraňovali, nějaké Ukrajince,“ nechal Mardan plynout tok svých myšlenek ve své show, která se věnovala výsledkům nedávných parlamentních voleb v České republice.
„Ještě je tu jedna důležitá nuance, které si všimnou jenom čeští intelektuálové, to jsou ti, kteří četli knížky. Češi a český národ se objevili pouze díky Rusům, protože v 19. století samozřejmě žádní Češi neexistovali. Byli to v podstatě zcela germanizovaní obyvatelé Rakousko-Uherské říše,“ pokračoval ve svém historickém exkurzu, v němž ruským divákům nabídl svérázný výklad dějin národa, které sahají do 9. století.
„Celá inteligence, celá elita byla naprosto germanizovaná, mluvila a myslela německy, a teprve v polovině 19. století došlo k oživení českého národního vědomí, vlastně k sestavení literární češtiny, a ta se stala jádrem ideologie, která se nazývala rusofilství nebo panslavismus,“ dodal.
České národní obrození ovšem začalo už v poslední třetině 18. století a pokračovalo do druhé poloviny 19. století. Jeho lídři, mimo jiné Josef Dobrovský a Josef Jungmann, se snažili pozvednout český jazyk na úroveň vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. To se ale dělo v širším kontextu evropských událostí té doby a rusofilství tehdy rozhodně nebylo hlavní ideologií.
Panslavismus? K. H. Borovský věděl své
Mardan dále uvedl, že „české země sehrály jednu z nejvýznamnějších rolí“ ve formování panslavismu. Ten vznikl v 30. letech 19. století jako reakce na útlak slovanských národů v cizích impériích a jako součást národního obrození. Měl původně kulturní cíle, ale postupně získal politický rozměr, včetně snahy o sjednocení Slovanů – často pod ruským vedením. Rusové panslavismus vytahují dodnes i v souvislosti s válkou na Ukrajině.
V českých zemích měl panslavismus původně skutečně podporu, v roce 1848 se dokonce v Praze konal Všeslovanský sjezd. Už v té době se ale začala více prosazovat myšlenka austroslavismu. Vliv na to měly mimo jiné poznatky Karla Havlíčka Borovského. Ten si při pobytu v Rusku ověřil, že jazyková spřízněnost neznamená nutně také příbuznost kulturní a civilizační. Borovský to vystihl slovy: „Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil se jako Čech.“
K. H. Borovský o Rusech v díle Obrazy z Rus
„Ruští panslavisté totiž dle svého pošetilého smyšlení i o nás i o Illyrech se domnívají, že bychom rádi pod jejich vládou stáli, a pevně jsou přesvědčení, že jednou všechny slovanské země v moci své míti budou.“
„Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.“
„Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a sobecky smýšlejí.“
„Rusové, kteří s jidášským políbením přicházejí – nás vstrčiti do kapsy.“
Mardan se ve své přednášce vrátil i k invazi bratrských armád, jež zadusily demokratizační proces pražského jara. „Všechno v životě je velmi složité, ne že se zasekne na nějakém posraném roce 1968, kdy tam přijely tanky… Tanky někam jezdily pořád, o čem to mluvíte? To jsou všechno pitomosti,“ bagatelizoval Moskvou nařízenou invazi armád Varšavské smlouvy do Československa.
