Článek
Když totiž němečtí poslanci dostali minulou středu před půlnocí nepřeložený text směrnice o záchranném fondu eurozóny (EFSF), odmítli se jím zabývat – a bez jejich mandátu by pro něj nemohla hlasovat ani kancléřka Angela Merkelová na nedělní vrcholné schůzce EU.
Poslance rozčílila nejen ukázka arogantní nadvlády angličtiny, ale hlavně fakt, že v textu chyběla jakákoli zmínka o způsobu posílení EFSF, tedy o tzv. pákovém mechanismu, který má zvýšit sílu fondu ze 440 miliard eur na jeden až dva bilióny.
Podle německých představ by měl fond zesílit tím, že bude fungovat nejen jako poskytovatel pomoci, ale také jako pojišťovatel státních dluhopisů. To ale nebylo řečeno, a tak zůstávalo riziko, že do fondu bude nutné nalít další stovky miliard.
Ve čtvrtek ráno vpadl do kancléřství Volker Kauder, šéf parlamentní frakce CDU a věrný spolupracovník Merkelové, s varováním: S tímhle nebudou souhlasit ani kancléřčini poslanci.
Kancléřka na rohu
Merkelová chvíli zvažovala úplné odvolání nedělního summitu, ale nakonec si to rozmyslela – lekla se hlavně dopadů na trhy. Zatímco váhala, jak dál, vyrazila na plánovanou schůzku se zemskými ministry školství, na niž však nedojela. Ministr Bernd Althusmann, který ji měl uvítat, už v mrazu stál venku, když řidič kancléřčina tmavomodrého audi dostal pokyn, aby jel dál. Zastavil až na rohu ulice asi o sto metrů dál.
Odsud kancléřka obvolávala kvůli následnému summitu unijního prezidenta Van Rompuye a také Francouze Sarkozyho, s nímž se o den dříve nepříliš vřele rozloučila: „Sarko“ totiž musel nechat ve středu svou rodící ženu samotnou v porodnici a odletěl do Frankfurtu, kde ještě jednou pokoušel Merkelovou přesvědčit, aby kývla na faktickou proměnu EFSF v tiskárnu na peníze.
Na veřejnost mezitím proniklo, že hrozí další odklad summitu, který se měl původně konat v pondělí a úterý a pak byl odsunut na neděli. Na trzích vypukla obvyklá hysterie.
Pod tímto tlakem se nakonec dohodlo, že nedělní schůzka bude, ale hned poté se v týdnu uskuteční ještě další – tak aby Merkelová měla víc času na získání souhlasu poslanců s novou podobou EFSF a mohlo se konečně nějak rozhodnout.
Zbytek Evropy tento guláš musel spolknout. Kolegové Merkelové většinou mlčeli, jen lucemburský premiér Jean-Claude Juncker si neodpustil poznámku: „Tím nedáváme žádný příklad skvělého státnictví.“