Soumrak bitevních vrtulníků přes selhání na Ukrajině zatím nenastal, říká šéf pro strategie firmy Bell

Vždycky existují hrozby, ale taktika, techniky a postupy, které užíváme, musejí odpovídat bojové oblasti, kde se působí. Létat v oblasti, kde se používají MANPADS, ve stejné výšce konstantní rychlostí a stále stejným směrem vyzývá k sestřelu. Je životně důležité využívat terén, neustále se maskovat a držet se daleko od nebezpečí ze strany MANPADS, využívat stromořadí, budov, aby vás neměli čas zachytit do zaměřovače a odpálit raketu. Musíte si uvědomit, že většina systémů MANPADS není „chytrých“, neumějí „zatáčet“, takže neustálé změny dopředné rychlosti a výšky letu jsou klíčové. Když dorazíte ze Sýrie, kde je nebezpečí palby z ručních zbraní, takže se držíte nad tisíci stopami (300 metry) a kroužíte, vytváří to zlozvyky pro případ, kdy létáte v prostředí, jako je nad Ukrajinou. Taktika v těchto konfliktech je odlišná.

Ale Rusové nejsou osamocení, mnoho armád se musí poučit, aby nebojovaly jako v minulé válce. Součástí výcviku, který vypracovaly naše ozbrojené síly, je umět působit v jakémkoli operačním prostoru, být připraven bojovat s aktuálními hrozbami, nově se adaptovat. Primární pro úspěch je soustředit se na výcvik toho, co může přijít v konfliktu.

Námořní pěchota (US Marines) využívající vrtulníky UH-1Y a AH-1Z, které si pořídila Česká republika, na nich používá rušicí systém AN/ALQ 231 Interpid Tiger II. Nemá totiž tolik podpůrných prostředků jako US Army, většinou postupuje před armádou, podniká průlomy. Využívá proto Tiger II k rušení radarů, aby mohla proniknout do prostoru a zaútočit na cíle. Česká republika má zájem o tento systém, který má dvojnásobný dosah než systémy používané na Mi-28 a Ka-52. Může identifikovat tyto moderní vrtulníky na dvojnásobnou vzdálenost, než nás mohou vůbec zaregistrovat. Z technického hlediska může Kamov Ka-52 vypadat jako moderní vrtulník, ale námořní pěchota se soustředí na letalitu, na schopnost najít, zaměřit a zničit nepřítele.

Americká námořní pěchota plánuje používat platformu AH/UH-1 do čtyřicátých let včetně. Je to jediný kombinovaný prostředek (bitevního a víceúčelového vrtulníku), který vznikl ve 21. století, takže není starý, nejstarší stroje jsou z roku 2009. Když mluvíte o technologii, je tu pořád prostor pro modernizaci a zvětšování schopností. US Marines právě instalovaly do vrtulníků komunikační systém Link 16, který zajišťuje digitální spojení se všemi jednotkami a prostředky na celém bitevním poli včetně letadel a dronů.

Něco vám říci mohu a něco ne, my nevytváříme letadla, abychom zastavili technologii, ale kradmé (těžko odhalitelné) systémy. V České republice jsme jednali se společnosti HiLASE, která má nejlepší laser na světě, kvůli ochraně proti laserům. Snažíme se vždy pracovat na tom, aby naše systémy byly lepší.

Comanche byl skvělý stroj, ale mnoho z jeho technologie se uplatnilo u AH-1 a u vyvíjeného konvertoplánu V-280. Sice se nikdy sériově nevyráběl, ale ovlivnil požadavky na program FVL (budoucí transportní prostředek s kolmým startem). Maketa našeho (vyvíjeného útočného vrtulníku) 360 Invictus (vyslaného do soutěže na budoucí průzkumný útočný vrtulník programu FARA, který je součástí FVL) na první pohled vypadá jako comanche.

Pilotem byl David Carter, byl to můj pilot, takže mě to zasáhlo velmi silně. Snažíme se zvýšit rychlost a dolet našeho V-280, protože platí, že jakmile zpomalíte, stanete se snazším cílem. Vrtulníky musejí zpomalit, ale je tu možnost, jak zpomalit až z místa přistání. Této možnosti jsme využívali u konvertoplánu V-22 Osprey v Afghánistánu. Oceníte u něj, že přejde rychle, za dvacet sekund, ze svislého letu do horizontálního a o 12 sekund později už letí rychlostí 240 uzlů. Není to pomalu zrychlující vrtulník, zatlačí vás to dozadu, protože krouticí moment a tah jsou tak velké. A toho můžeme použít i u V-280, k rychlejšímu přistání a rychlejšímu vzletu a rychlejšímu opuštění prostoru, kde jsou ruční zbraně a MANPADS.

V-280, který vychází z vývoje V-22, dosahuje rychlosti přes 300 uzlů (555 km/h) a jsme přesvědčeni, že v budoucnosti bude ještě rychlejší. Aby se zvýšila rychlost, snížili jsme hmotnost, už se překlápějí jen rotory a ne celé motory.

Žádný vrtulník nemůže být tak rychlý jako letadla s pevnými křídly už z aerodynamických důvodů. V-280 se ale pohybuje po většinu času jako letadlo, než přejde do visu.

Taky víme, že letadlo je velmi tiché, zatímco vrtulníky a V-22 při vertikálním letu vytvářejí velmi typický hluk.

Bude signifikantní. Jak V-280, tak 360 Invictus mohou existovat případně v bezpilotní variantě. A vyvíjený V-247 Vigilant je plně autonomní, u něj není žádný člověk nejen v kabině, ale ani na zemi u ovládacího pultu. Je dopředu naprogramováno, kam má letět a jaký má plnit úkol, ať už je to průzkum, střelba, nebo zásobování bojiště.

U V-280 jsme už vedení US Army demonstrovali, jak letí sám, pilot sice kvůli bezpečnosti seděl v kabině, ale nedotýkal se řízení. V-280 odstartoval, letěl a zase přistál. Tato technologie už existuje a podle toho, jak se armáda rozhodne, bude varianta s jedním pilotem, se dvěma piloty nebo bez pilotů. Pilot bude potřeba ještě v příští dekádě, ale systémům, ať už plně autonomním, nebo ovládaným na dálku, patří budoucnost. Ovšem jen člověk může rozhodnout, na co se střílí a na co se nesmí.