Článek
„Budu se o své budoucí dítě prát všemi prostředky, jak jen to půjde,“ řekla při zkráceném soudním řízení v Justičním paláci v Rennes.
„Lituji rozsudku. Nemohu se však říci, že bych ho neočekávala. Určitě se proti němu odvolám,“ svěřila se slzami v očích a smutekm ve tváři reportérům po soudním stání.
Fabienne a rok starší Dominique Justelovi se seznámili počátkem roku 2006, přesně v době, kdy se on dozvěděl, že onemocněl rakovinou. Na narychlo uspořádané svatbě se oba usmívali do kamery, ona v bílém a s vlečkou až zem, on v šedém obleku, který mu byl příliš velký. Nemoc ho totiž už poznamenala úbytkem na váze.
Dominique se obával, že ho nemoc připraví o plodnost, a tak si nechal ve státních laboratořích v dubnu 2006 několikrát zmrazit sperma. Tři měsíce po svatbě nádorům podlehl.
„Chtěli jsme s oplodněním počkat, až se trošku zlepší manželův zdravotní stav, což onkologové nevylučovali. Bohužel se tak nestalo,“ upozornila Justelová.
Rozum i srdce proti zákonu
Od té doby se Fabienne neúspěšně pokoušela laboratoře přimět k vydání vzorku, aby se mohla nechat v zahraničí uměle oplodnit. „Šokovalo mě, když mi řekli, že to není možné. Vůbec jsem s tím nepočítala“, podotkla žena, která má tři děti z předchozího vztahu.
Tribunál ve zkráceném soudním řízení zdůvodnil rozhodnutí zákonem, který znemožňuje využít zmraženého spermatu nebo vajíčka k reprodukci po osobě zemřelé, v rozvodovém řízení nebo po rozchodu.
Fabienne soudcům řekla, že dítě by ve skutečnosti nebylo bez otce. „Manžel, jemuž otec zemřel, když byl Dominuque malý, po něm moc toužil. Každý den bych mu vyprávěla o otci, jak se na něho moc těšil. Dítě bylo naším společným životnín snem,“ sdělila.
„Srdce i rozum stojí v tomto případě proti zákonu,“ konstatoval Gilbert Collard, advokát Fabienne Justelové.
Zatímco francouzský zákon zakazuje umělé oplodnění spermatem mrtvého, jiné země ho připouštějí. Odhadem několik tisíc amerických vdov se tak nechalo oplodnit spermatem svých manželů, kteří padli v Iráku. List Liberation naznačil, že Justelová uvažovala o Španělsku, Británii či Belgii, a dále napsal, že za posledních 30 let francouzské úřady zaznamenaly celkem pět takových žádostí.