Článek
Proces s Irmgard Furchnerovou je zřejmě jeden z posledních, v němž je souzen někdo kvůli zločinům souvisejícím přímo s druhou světovou válkou a holokaustem.
Furchnerová byla od června 1943 do dubna 1945, tedy ve věku svých 18 a 19 let, civilní zaměstnankyní velitelství nacistického koncentračního tábora poblíž Gdaňsku v okupovaném Polsku.
Sekretářka z nacistického lágru dostala po 78 letech dvouletou podmínku.
Protože byla tehdy tak mladá, byla souzena podle trestních zákonů vztahujících se na mladistvé.
Šestadevadesátiletá sekretářka z koncentráku odmítla vypovídat
Obžaloba byla přesvědčena, že Furchnerová dobře věděla, co se v táboře děje, a svou prací napomáhala jeho dalšímu fungování. Ze své pracovny v prvním patře velitelství viděla do velké části tábora, včetně shromaždiště, na němž noví vězni procházeli selekcí.
Navíc musela Furchnerová podle vyšetřovatelů vidět, a především cítit téměř stále přítomný pach z krematorií spalujících mrtvé. Obhajoba tvrdila, že se nepodařilo dostatečně prokázat, že zvěrstvech věděla.
Obžaloba pro Furchnerovou žádala dvouletý podmíněný trest, obhajoba navrhovala, aby byla zproštěna viny.
Koncentrační tábor Stutthof
65 tisíc obětí
Stutthof původně od roku 1940 sloužil jako takzvaný pracovně-výchovný tábor, kterým prošly desetitisíce Poláků a občanů Sovětského svazu, internováni v něm ale byli i političtí vězni, lidé podezřelí ze zakázaných homosexuálních styků nebo svědkové Jehovovi.
Od poloviny roku 1944 do Stutthofu mířily tisíce Židů z Pobaltí či polští civilisté zatčení po potlačení varšavského povstání.
Do konce druhé světové války zemřelo ve Stutthofu, jeho pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 tisíc lidí.
Součástí zařízení byla i plynová komora, mnoho vězňů bylo zavražděno zastřelením či pomocí fenolových injekcí do srdce. Tisíce lidí zemřely hlady.
Popravy Čechoslováků v Mauthausenu. Šlo o čirou mstu, říká historik
