Článek
„Vražda spolupracovníků československých výsadkářů a jejich rodin byla jednou z největších exekucí nežidovských obyvatel, kterou nacisté spáchali na čs. občanech během druhé světové války. Její brutalita vycházela z čiré msty za úspěšný atentát a smrt Reinharda Heydricha,“ připomněl pro Novinky odborník na dějiny 2. světové války Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd ČR.
Brutální a chladnokrevná poprava je podle něj mimořádná svým provedením, jelikož ji vykonali popravčí v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku ranou do týlu každé jednotlivé oběti poté, co se na příkaz postavila zády k měřáku výšky.
Nacistický koncentrační tábor Mauthausen
Udržet do poslední chvíle zdání, že jde o přijímací lékařskou prohlídku při převozu do koncentračního tábora, mělo uklidňovat nejen oběti, ale zejména usnadnit pachatelům jejich zkázonosné dílo.
| Atentát na Reinharda Heydricha |
|---|
| Výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se v rámci Operace Anthropoid rozhodli zaútočit na Heydricha, až pojede ze sídla v Panenských Břežanech na Hrad. Optimální byla zatáčka z Kirchmeyerovy třídy do ulice V Holešovičkách. |
| Gabčík se 27. května 1942 pokusil Heydricha zastřelit, napřed ze samopalu, pak z pistole, Kubiš hodil na vůz protitankovou nálož. I když bomba explodovala vně vozu, způsobila SS-Obergruppenführerovi vážná zranění, 4. června 1942 pak zemřel v nemocnici. |
Atentát na Heydricha: Odvahu střídala krutost a smutný konec
Rekonstrukce atentátu na HeydrichaVideo: Pavel Jaňurek, Novinky
Na rozdíl od statisíců dalších obětí rasového vyhlazování Židů na východní frontě jsou jména popravených 24. října 1942 v Mauthausenu zanesena do seznamu a na minutu přesně zaznamenána jejich exekuce.
Útrpnou smrt zde nalezla např. Jindřiška Nováková s rodiči, která odvezla jízdní kolo Jana Kubiše v den atentátu na Heydricha do úkrytu. Bylo jí 14 let.
Čtrnáctiletá Jindřiška zaplatila za účast na atentátu životem
Zastřeleni zde byli i Václav Říha a Anna Maruščáková – pisatel a adresátka tragického dopisu, který shodou náhod vedl k vyhlazení Lidic.
| Vypálení Lidic |
|---|
| Obec vypálili nacisté jako mstu za atentát na protektora Heydricha provedený Gabčíkem a Kubišem. Ačkoli i nacisté věděli, že jejich pátrání po atentátnících se dostalo do slepé uličky a souvislost s Lidicemi neexistuje, i tak, patrně ve strachu z trestu za neschopnost odhalit skutečné aktéry, provedli v Lidicích hrůzné činy. |
| Do obce vtrhli 10. června 1942. Shromáždili lidické muže a 173 jich hned popravili na statku rodiny Horákových. Ženy a děti odvezli do budovy kladenského gymnázia. |
| Děti do jednoho roku věku poslali do pražského sirotčince, jen tři vybrali na poněmčení, jednu dívku však po pár dnech vrátili a stihl ji stejný osud jako drtivou většinu ostatních. Na 82 dětí zavraždili v plynovém autě. Ženy pak nacisté poslali do koncentračního tábora. Po válce se jich vrátilo 134 a život se podařilo zachránit jen 17 dětem. |
Soušoší lidických dětí v Památníku Lidice
Vypálení Lidic světu poprvé jasně ukázalo, co je nacismus zač, připomíná šéf VHÚ Knížek
V Mauthausenu byly zahubeny celé rodiny mimořádně statečných lidí, které pomohli v kritických chvílích výsadkářům.
Často se můžeme dočíst, že v tomto nacistickém koncentračním táboře bylo onen osudný den před 80 lety – 24. října 1942 – popraveno 294 osob, což však není úplně pravda.
„Počet obětí 294 vznikl sloučením exekuce 262 osob 24. října 1942, 31 obětí 26. ledna 1943 a jedné oběti na počátku února 1943,“ vysvětlil historik Kyncl.
Záběr z nacistického koncentračního tábora Gusen u Mauthausenu nedaleko Lince v Horním Rakousku, kde bylo za 2. světové války vězněno také mnoho československých občanů.
Ani tento údaj nicméně nezahrnuje další popravené odbojáře, kteří přímo pomáhali výsadkům Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček) a Anthropoid (Jozef Gabčík a Jan Kubiš), ale byli zavražděni od října 1942 do ledna 1943 v Osvětimi.
| Vyhlazení Ležáků |
|---|
| Po zneškodnění Heydricha čs. výsadkáři na konci května 1942 se rozpoutal teror, kterému padly za oběť i celé vesnice. Přesně dva týdny po vyhlazení obce Lidice byly 24. června toho roku z mapy vymazány také Ležáky na Chrudimsku. Gestapo odhalilo, že parašutisté odtud udržovali vysílačkou spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. |
Osudná vysílačka. Dva týdny po Lidicích nacisté vyhladili i osadu Ležáky
Záběr z vypálené osady Ležáky
| Ale popořadě, jak to bylo s Ležáky: úkolem výsadku Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček) bylo navázat kontakt s domácím odbojem a zajistit spojení s Londýnem. Podle dochovaných svědectví se skupina Silver A s vysílací stanicí Libuše dostala přes záchytné adresy do oblasti Miřetic, Dachova a Ležáků kolem 4. ledna 1942, přičemž první úspěšné vysílání do Velké Británie proběhlo už 15. ledna. |
| Hlavním místem, odkud stanice vysílala, byla strojovna lomu Hluboká poblíž Ležáků. Správcem lomu byl člen místní odbojové skupiny, který radistu Jiřího Potůčka naoko zaměstnal jako nočního hlídače. Potůček později využil nabídky mlynáře Jindřicha Švandy a Libuši přenesl do stodoly ležáckého mlýna. |
| Přestože gestapo vědělo o existenci vysílačky na Pardubicku, nebylo Němcům známo, kde přesně se nachází. Zvrat nastal, jakmile do hry vstoupil parašutista skupiny Out Distance Karel Čurda. Ten se 16. června dobrovolně přihlásil pražskému gestapu a kromě jiného mu vyzradil jména rodin, které po vysazení v protektorátu kontaktoval. |
| Na základě Čurdovy výpovědi začala vlna výslechů podezřelých, v jejímž průběhu padlo právě jméno Ležáky. Ačkoli většina obyvatel malé vísky neměla o existenci vysílačky Libuše ponětí, bylo příslušnými nacistickými orgány rozhodnuto o likvidaci obce. |
| Dne 23. června 1942 podepsal státní tajemník Úřadu říšského protektora K. H. Frank návrh tiskové zprávy o vyhlazení Ležáků, která měla být zveřejněna v denním tisku a rozhlase až 25. června. |
Rodina ukrývala parašutistu. Nacisté ji popravili
Z pohledu nacistického režimu každopádně nebyla hromadná vražda ze msty ničím výjimečným. Sám Heydrich nechal den před atentátem hromadně zavraždit 250 židovských rukojmích - vězňů v Sachsenhausenu.
„Zbytečná akce zahraničního odboje“
„V Československu se po válce na mauthausenskou skupinu obětí víceméně zapomínalo, neboť zvláště po roce 1948 byla heydrichiáda propagandisticky líčena jako zbytečná akce západního londýnského odboje, která byla cíleně vedená ke zničení domácího – většinou komunistického – odboje,“ poznamenal dále Kyncl s tím, že postupně se stále podrobnějším mezinárodním historickým výzkumem a digitalizací daří vzpomínky v české společnosti rozšiřovat.
Na snímku je lom na kámen a pověstné schody, po kterých byli vězni nuceni vynášet kamenné kvádry a opět je shazovat dolů.
„V souvislosti s atentátem na Heydricha a následnými německými brutálními represemi vůči všem občanům, kteří jednak parašutistům pomáhali, tak i těm, kteří měli své nejbližší rodinné příslušníky v zahraničních armádách a podle říšských zákonů byli vlastizrádci a trest smrti se na ně rovněž vztahoval, se započalo s jejich likvidací – v koncentračním táboře v Mauthausenu, Kounicových kolejích v Brně a Internačním táboře ve Svatobořicích,“ doplnil pro Novinky historik a pedagog Zbyněk M. Duda.
Již 17. září 1942 byla Němci rozpoutána „Akce E“ (Emigration) týkající se rodin, jejichž příslušníci pozvedli proti říši zbraň. V průběhu této akce bylo gestapem zatčeno, vyslýcháno a deportováno do Svatobořic 1900 českých a moravských občanů.
17. listopad 1939: Jana Opletala i Václava Sedláčka stála protiněmecká demonstrace život
Kromě toho bylo pak 14. dubna 1944 do internačního tábora přivezeno 52 dětí z pražské usedlosti na Jenerálce, jejichž rodiče byli v Mauthausenu za pomoc parašutistům popraveni.
„Jednalo se o sirotky ve věku od dvou do 16 let, kteří byli ubytováni v tzv. Kinderheimu v mužské části tábora a svěřeni do péče uvězněných mužů a žen. Největší péče se jim u chlapců dostalo od prof. Zdeňka Loudy, u dívek se zasloužily prof. Miroslava Machová a Vlasta Mikulášková,“ shrnul Duda.
Historik se v této souvislosti podělil o osobní rodinnou vzpomínku: „Vzpomínám na svého dědečka, škpt. Jana Nepomuka Dudu, a tatínka, bankovního ředitele kpt. Aloise Dudu, kteří byli v letech 1942–1945 uvěznění a prošli peklem v Kounicových kolejích, Svatobořicích u Kyjova, Lutíně u Olomouce a Plané nad Lužnicí.“
Oběti 2. světové války
Co se týká všech obětí druhé světové války, tak pro Československou republiku existuje oficiální statistika pouze v hrubé podobě: podle výsledků rozsáhlého šetření čs. Státního úřadu statistického v letech 1948–1950 zahynulo v koncentračních táborech 195 000 zdejších občanů (tj. 88,5 %), v přímých bojových akcích padlo 12 100 osob (5,5 %), represím a leteckým útokům podlehlo 12 900 osob (6 %).
Cyklon B. Nacisté jej poprvé použili před 80 lety v Osvětimi
To jsou jen přímé ztráty, ve kterých nejsou zohledněny oběti v důsledku podvýživy, nižší porodnosti, nedostatku léčiv, různých forem epidemií apod. Repatriováno bylo téměř 690 tisíc lidí, většinou nuceně pracujících v programu totálního nasazení. Z koncentračních a zajateckých táborů se navrátilo zhruba 75 tisíc vězňů.
Obětí židovského původu z území dnešní ČR je přibližně 80 tisíc, návratu se dočkaly necelé tři tisíce.
Lidický farář byl varován, přesto zůstal a zemřel
„Pana doktora zastřelili“. Gestapo chtělo lidem popravou spisovatele Vančury nahnat strach
Dnešní odhady celkových ztrát 2. světové války na obou stranách jsou okolo 62 milionů obětí, z toho je odhadem 12 milionů dětí.