Článek
„Jinak jsem přišel o všechno. O dům, o zařízení, o zboží,“ říká týdeníku Focus.
„Navíc mám dluhy z toho, jak jsem firmu stavěl na nohy po roce 2002,“ dodává v narážce na fakt, že záplavy před jedenácti lety zničily město nejvíc ze všech na území Spolkové republiky.
Po roce 2002 měla Grimmu chránit dvoukilometrová zeď protipovodňových zábran. Projekt se však kvůli odporu občanských inciativ, které zahltily přípravné řízení desítkami připomínek, nedočkal dokončení.
„Ta zeď se musí postavit. Je to bláznivé, ale je to tak. Nikdy by mě nenapadlo, že my tady na východě se po zkušenostech s berlínskou zdí budeme něčeho podobného dožadovat,“ upozorňuje kamnář Matthias Fritsche, jehož dům i firmu si podruhé vzala voda.
Potížista ani teď nemlčí
Starosta Matthias Berger se netají pochopením pro hněv místních: „Se zdí by Grimma zůstala na sto procent suchá.“ Především ho však rozčiluje, že „od odpůrců zdi teď neslyší ani slovíčko“.
To není tak přesné. Důchodce Rudof Premier, šéf Občanské iniciativy za účinnou protipovodňovou ochranu, se pro Focus ochotně svěřuje.
„Betonová palisáda by stejně byla příliš nízká. To, že jsme proti ní bojovali, považuji za správnou věc,“ neslevuje ze svých postojů muž, jenž se označuje za potížistu. Dodává, že zazdění nepovažuje za řešení. Musíme dát řece znovu prostor, hlouběji vybagrovat dno, odbahnit ji a vyčistit,“ vysvětluje.
Realita ho však přinejmenším v jednom aspektu usvědčuje z mýlky. Do budovy policejního ředitelství západního Saska, která stojí za částí už postavené zdi, zdivočelá voda nepronikla.
