Článek
Fico slovenský závazek zpochybnil opakovaně. Na sociální síti kritizoval „vojenskou rétoriku Západu a hledání záminky pro vojenský konflikt s Ruskem“ a uvedl, že pokud bude předsedou slovenské vlády, tak nebude souhlasit, „aby se slovenští vojáci účastnili jakéhokoli vojenského dobrodružství vyvolaného kýmkoli z NATO“.
Snažil se přitom pomoci si i historickou paralelou. „Nemohu mluvit za naše české přátele, ale my Slováci máme vlastní zkušenost s Mnichovem v roce 1938, kdy nás smluvně zavázané demokratické mocnosti oklamaly, zradily a předložily Hitlerovi jako upečené kuře,“ uvedl Fico.
Právě připomínka Mnichovské dohody z roku 1938 může být ale v této souvislosti zarážející. Fico odkazuje na zradu mocností, které s vidinou zachování míru ustoupily tlaku nacistického Německa, aby tím podepřel postoj, že slovenští vojáci nepomohou napadenému aliančnímu partnerovi.
Slovenský historik a expert na fašismus Jakub Drábik pro Novinky připomněl, že po podobně stavěné paralele s rokem 1938 už sahali komunisté.
„Analogie s Mnichovem, jak ji používá předseda vlády, není nová. Jde o jeden z nejstarších a nejúspěšnějších narativů sovětské a později ruské propagandy: Západ nás zradil, a proto se musíme orientovat na Východ. V různých podobách se v našem prostředí opakuje po desetiletí,“ poznamenal Drábik.
Poukázal zároveň na nepřesnost takového přirovnání ve vztahu k dnešku. „V roce 1938 se o Československu rozhodovalo bez něj, zatímco v NATO Slovensko sedí u stolu a každé rozhodnutí je také jeho rozhodnutím,“ dodal historik.
Také historik Martin Posch z Historického ústavu Slovenské akademie věd považuje porovnávání článku 5 Severoatlantické smlouvy a Mnichovské dohody za postavené na hlavu.
„Bezpečnostní struktury, které vznikají po druhé světové válce, vycházejí právě z těch selhání, jimiž Mnichovská dohoda a politika appeasementu byly. Následná rozhodnutí se odvíjejí od snahy, aby se taková situace neopakovala a aby řetězec spojenců fungoval. Srovnávat tedy Mnichov se současností je ahistorické, a bohužel je to standardní výbava části našich politiků, kteří si přizpůsobují a ohýbají dějiny podle toho, jak jim to v aktuální politické situaci vyhovuje,“ uvedl ve vyjádření pro Novinky.
Ohledně zrady „demokratických mocností“ také připomněl skutečnost, že spojeneckou dohodu mělo Československo podepsáno pouze s Francií.
„Problém Mnichova je také komplexnější v kontextu politiky Edvarda Beneše a jeho ignorování varování, ale i varování, která do Paříže vysílal československý vyslanec Štefan Osuský. Rozhodně se to nedá tak zlehčovat a zjednodušovat, jak to dělá premiér,“ pokračoval historik Posch.
V důsledku Mnichovské dohody došlo zásadnímu oslabení Československa, které přišlo o pohraniční oblasti, a tím i o své opevnění, které sice nebylo zcela dobudováno, ale představovalo ochranu před vojenskou silou. V roce 1939 pak došlo k rozpadu Československa, kdy české území obsadili Němci a na Slovensku vznikla Slovenská republika, která byla spojencem nacistického Německa.
Podle Posche ani oslabená pozice Československa od roku 1938 neznamená, že by se měla zbavovat odpovědnosti skupina tehdejších slovenských elit, jako byl Jozef Tiso, kteří „velmi rychle využili politické oslabení k prosazování svých autonomistických cílů“.
Fico podle něj opětovně sahá k „ohýbání dějin“ pro své potřeby, i když pro to „nemá historicky relevantní opodstatnění“.
