Horší než za covidu. Ruské zdravotnictví se hroutí

Podle agentury RIA Novosti má připadat na jednoho obvodního lékaře 1700 pacientů. Ve skutečnosti je to dvakrát až třikrát více. Na jednoho pacienta připadá nanejvýš 15 minut. Na prevenci čas není, což znamená, že se nemoc odhalí pozdě. Nejsou ani specialisté, na vyšetření se u nich čeká dva tři týdny, ale někdy také měsíce, což zase oddaluje nasazení efektivní léčby. Mnozí lékaři musejí pracovat přesčas za hubičku.

„Kolega na dovolené? Sepíšete dodatečnou dohodu, ale přídavek nula,“ uvedla Olga, která pracovala jako dětská lékařka na poliklinice ve Voroněži. Stejně tak v případě epidemie, kdy je třicet výjezdů za dětským pacientem do noci, přičemž norma je maximálně osm, je za možná pár stovek rublů, ale možná taky nic. Když se ohradila, řekli jí: „Peníze nejsou, ale vy to vydržíte.“ Když s tím nebyla spokojena, řekli jí: Nelíbí se vám to? Nikdo vás nedrží.“ Nakonec odešla na soukromou kliniku.

Na poliklinice zůstali jen staří lékaři, kteří jen čekají, až půjdou do důchodu: „Mladí lékaři přijdou na rok nebo na dva a pak dají výpověď. Nemají chuť v takovém prostředí pracovat.“

Podle ministerstva zdravotnictví chybělo v zemi k 1. lednu letošního roku přes 23 000 lékařů a 63 000 středního zdravotnického personálu. Podle dubnové statistiky Rosstatu, je neobsazeno 19 procent míst u záchranky, chybí 13 procent praktiků a deset procent středního zdravotnického personálu.

Ministerstvo uvedlo, že řešením je příprava nových kádrů, každý rok by mělo vyjít ze škol 50 000 lékařů a letos ukončí střední zdravotnické vzdělání 128 000 lidí. Čísla z ministerstva vypadají působivě, ale úřad sám přiznává, že ne všichni absolventi hned nastupují do praxe. Asi 35 procent těch, kteří získali diplom na vysokém učení, a 40 procent z těch, kteří ho získali na univerzitě, nenastoupí do státních zdravotnických zařízení.

Místopředseda Odborového svazu zdravotnických pracovníků Michail Andročnikov říká, že třetina absolventů skončí zcela mimo obor. Ivan Davydov, který vede terapeutické oddělení v městské poliklinice v Petrohradu, dodal, že dalších dvacet procent zamíří do nějaké související pozice, třeba jako expert v pojišťovně nebo farmaceutické společnosti, kde de facto nabízí léky.

Ministerstvo zdravotnictví proto připravilo návrh zákona, že absolventi budou muset tři roky pracovat pod dohledem zkušenějších lékařů na státních klinikách, jinak jim bude hrozit, že budou muset zaplatit za svou výuku. „Absolventi, kteří nechtějí pracovat ve státním systému zdravotní péče, se nepodílejí na naplňování práva občanů na bezplatnou lékařskou péči,“ tvrdí v návrhu jeho autoři.

Místopředseda Výboru pro ochranu zdraví Státní dumy Alexej Kurinnyj ale tvrdí, že tento plán řešení, který nebude nic stát, situaci jen zhorší: „Státní systém riskuje, že se promění v místo, kde si mladí lékaři budou tři roky procvičovat své praktické dovednosti na pacientech. Udržet je v systému však nebude možné.“

Administrativní nátlak navíc může oslabit zájem potenciálních uchazečů o profesi.

Podle lékařů i odboráře Andročnikova je jediným řešením navýšení mezd. Podle květnových dekretů prezidenta mají lékaři nově zaručeno 200 procent průměrného platu v regionu, ostatní zdravotnický personál pak sto procent. To se však v řadě regionů nedodržuje. Navíc to vede k odlivu lékařů z chudších oblastí, kde jsou potřeba, do bohatších. Nejvyšší jsou platy lékařů v hlavním městě a na dalekém severu. Ale i v jednom federálním okruhu se platy výrazně liší - v Mordvinsku činí podle Rossatatu 71,8 tisíce rublů, v Tatarstánu 111 tisíc (čísla považují lékaři za nadhodnocená), podtrhává RIA Novosti.

„Aby si lékaři zajistili slušné množství peněz, zpravidla berou jeden a půl úvazku, pracují až 60 hodin týdně – o více než 20 nad rámec normy,“ říká předseda odborů a upozorňuje, že se to projevuje na kvalitě. „Špatně placená práce se někdy stává nebezpečnou,“ varuje.

Zdravotníci paradoxně vzpomínají na doby covidu, kdy byly platy dvoj až trojnásobné: „Podmínky v červených zónách byly velmi těžké. Strávil jsem tam celý rok. Ale platili za to tak, že tam chtěli chodit i lékaři,“ vzpomíná Davydov. Upozorňuje, že při tak vysokých platech lidé klidně snášeli velký tlak v práci. Byl by pro sblížení platů ve státních a soukromých zařízeních.

Podotýká, že problémem je nastavení systému, kdy je pro platby od pojišťoven potřeba vykazovat co nejvíce pacientů a úkonů: „V současné době nemocnice a polikliniky fungují jako nezávislé ekonomické subjekty a získávají peníze od pojišťoven. Vede to k tomu, že administrativa se honí za finančními plány, které přímo závisí na počtu návštěv. V důsledku toho jsou lékaři nuceni přitahovat pacienty, i když pro to není žádná zvláštní potřeba.“

Navíc je to administrativně náročné. Lékaři musejí neúměrně času věnovat vyplňování výkazů a na pacienty mají o to méně času.

Alternativou by mohlo být přímé financování z rozpočtu na základě počtu pacientů a nemocnosti, uvádí RIA Novosti. Upozorňuje však, že hlavním problémem do budoucnosti je demografický vývoj daný klesající porodností. Objevují se i návrhy, že by přišli zdravotníci ze zahraničí, třeba z Kuby, kteří jsou kvalitní, ale u nich je problém s jazykovou bariérou.

Článek nezmiňuje, že situaci zhoršuje výrazně válka, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině. Kvůli ní je nutné léčit zraněné, jichž jsou desetitisíce, ne-li statisíce. Navíc jsou mnozí zdravotníci nasazeni na frontě.