Článek
Severokorejci jsou lákáni na práci do Ruska s příslibem vysokých výdělků. Realita je na hony vzdálená. Muži žijí v otřesných podmínkách, pod přísnou kontrolou, aby se minimalizovaly jejich útěky.
„Připadal jsem si jako v pracovním táboře, ve vězení bez mříží,“ uvedl jeden ze šesti Severokorejců, kterému se navzdory opatřením podařilo uprchnout. Většina z nich pracuje ve stavebnictví a počítá se s nimi, že budou přesunuti do obsazených a válkou zničených míst na Ukrajině.
Jeden z dělníků vystupující pod jménem Ťin BBC řekl, že když přistál na ruském Dálném východě, byl z letiště na staveniště doprovázen severokorejským bezpečnostním agentem, který mu nařídil, aby s nikým nemluvil a na nic se nedíval.
„Vnější svět je náš nepřítel,“ řekl mu agent. Ťin byl přidělen na stavbu věžáků, kde pracoval více než 18 hodin. Všichni z uprchlých dělníků popsali, že vstávali v šest hodin ráno a byli nuceni stavět výškové byty až do dvou ráno. Volno měli jen dva dny v roce.
„Probudit se bylo děsivé, když jste si uvědomili, že se bude opakovat to samé, co předchozí den,“ řekl další stavební dělník Tae. Popsal, jak mu jednou ráno doslova ochrnuly ruce. Bylo to z těžké dřiny den předtím.
„Někteří lidé přes den opustili své stanoviště a spali nebo usínali ve stoje, ale nadřízení je našli a zbili. Bylo to, jako bychom umírali,“ popsal další z dělníků Chan.
„Podmínky jsou opravdu hrozné. Dělníci pracují v noci bez osvětlení, jen s nevyhovujícími lampami. Chybí jakékoliv bezpečnostní vybavení,“ řekl Kang Dong-wan, profesor na jihokorejské univerzitě, který několikrát cestoval do Ruska, aby jednal se severokorejskými dělníky.
Uprchlíci popisovali, že dělníci jsou ve dne v noci uvězněni na svých staveništích, kde je sledují agenti ze severokorejského ministerstva státní bezpečnosti. Spí ve špinavých, přeplněných přepravních kontejnerech, jež jsou zamořené štěnicemi, popřípadě na podlaze nedokončených činžovních domů.
Až 50 tisíc otroků
Nam, další z dělníku uvedl, že se jednou zřítil ze svého místa a byl tak rozbitý, že nemohl pracovat. Ani tehdy mu jeho nadřízení nedovolili opustit místo a navštívit nemocnici.
V minulosti pracovaly v Rusku desítky tisíc Severokorejců. Všichni vydělávali pro severokorejského vůdce Kim Čong-una a jeho finančně vyčerpaný režim miliony ročně. V roce 2019 pak OSN zakázala zemím využívat tyto pracovníky ve snaze odříznout Kima od finančních prostředků a zabránit mu ve výrobě jaderných zbraní. V praxi to znamenalo, že všichni byli posláni domů.
V loňském roce však bylo do Ruska posláno více než 10 tisíc dělníků, uvedl pro BBC jihokorejský zpravodajský. Letos by jich mělo být mnohem více, mluví se o počtu více než 50 tisíc lidí. Většina z nich pracuje na rozsáhlých stavebních projektech, jiní byli přiděleni do oděvních továren a IT center, což je v rozporu se sankcemi OSN, které zakazují využívání severokorejské pracovní síly.
Za 200 dolarů měsíčně
Údaje ruské vlády ukazují, že v roce 2024 vstoupilo do země více než 13 tisíc Severokorejců, což je 12násobný nárůst oproti předchozímu roku. Téměř osm tisíc z nich vstoupilo na studentská víza, ale podle zpravodajského důstojníka a expertů je to taktika používaná Ruskem k obejití zákazu OSN.
Práce v zahraničí jsou v Severní Koreji velmi žádané, protože slibují, že budou lépe placené než práce doma. Většina lidí odchází s nadějí, že se jim podaří uniknout chudobě a po návratu si budou moci koupit dům pro rodinu nebo začít podnikat. Po přísném prověření jsou vybráni pouze ti nejdůvěryhodnější muži, kteří musí opustit své rodiny.
Většina jejich výdělků je však posílána přímo do severokorejského státu jako „věrnostní poplatky“. Zbývající část – obvykle mezi 100 až 200 dolary (2100 až 4200 korun) měsíčně – je zaznamenána do účetní knihy. Dělníci peníze dostanou až po návratu domů, což je podle odborníků taktika, jak jim zabránit v útěku.
Jakmile si muži uvědomí realitu tvrdé práce a nedostatku platu, může to být zdrcující. Tae řekl, že se „styděl“, když se dozvěděl, že ostatní stavební dělníci ze střední Asie dostávají za třetinu práce pětkrát více než on. „Připadal jsem si jako v pracovním táboře; vězení bez mříží,“ řekl.
