Teherán spustil raketovou kampaň, o válce teď rozhodují revoluční gardy

Írán za posledních 72 hodin přišel o 48 politických a vojenských představitelů země, včetně nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího, ministra obrany Azíze Nasirzádeha či velitele íránských revolučních gard. Podle analýzy think-tanku RUSI (The Royal United Services Institute) se nyní v islámské republice hraje o celý státní systém.

Islámská republika dokázala během několika hodin po smrti Chameneího aktivovat kolektivní vedení, tzv. Radu, jak jí to ostatně nařizuje článek 111 její ústavy. V čele Rady stanul prezident Masúd Pezeškján, který má z pozice své funkce za normálních okolností spíše ceremoniální roli, šéf nejvyššího soudu Gholám-Hosejn Mohsení Edžeí a duchovní Alírezá Arafí, který bude dočasně plnit funkci nejvyššího duchovního vůdce, tedy ajatolláha.

Kolektivní vedení by podle ústavy mělo zajišťovat kontinuitu vlády a vojenského velení během „kritického historického období“.

V Íránu ale existuje dualistický systém ozbrojených sil. Vedle pravidelné armády, policie a zpravodajských služeb stojí revoluční gardy, které mají prakticky stejnou strukturu, ale vlastní systém velení s obrovským vlivem na ekonomiku, včetně energetického sektoru. I když o svého velitele Mohammada Pakpúra podle Al-Džazíry přišly v prvních desítkách minut izraelsko-amerického úderu, nového šéfa získaly revoluční gardy do 24 hodin. Stal se jím Ahmad Vahidí, někdejší ministr vnitra i obrany. V Íránu je též znám pod přezdívkou Sardar (česky generál) a Argentina na něj vydala mezinárodní zatykač kvůli podezření z organizace bombového útoku na židovské centrum v Buenos Aires v roce 1994.

Revoluční gardy pod jeho velením převzaly vojenské i bezpečnostní vedení země. V ulicích íránských měst, kde se po oznámení Chameneního smrti zpočátku shromažďovali odpůrci vlády, kteří ajatolláhův konec oslavovali, se objevily hlídky basídžů, íránské dobrovolnické milice, která spadá pod přímé velení revolučních gard. Záměr amerického prezidenta Donalda Trumpa změnit režim v Íránu prostřednictvím leteckých úderů tak dostal přinejmenším trhliny.

Pod Vahidího vedením revoluční gardy a íránská armáda vsadily v rámci odpovědi na izraelsko-americký úder na raketovou kampaň, kterou lze považovat za začátek širší války, a nikoli omezenou operaci. V jejím rámci se Íránci zaměřili nejen na Izrael, ale také na americké vojenské cíle v zemích Perského zálivu. V praxi to znamená, že íránské rakety a drony ostřelují Katar, Bahrajn, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty.

Dron íránské výroby také zasáhl základnu britského letectva na Kypru poté, co Británie rozhodla, že umožní Spojeným státům používat britské základny k likvidaci íránských střel.