Článek
Úřady AANES přestanou fungovat 2. února. Ten den síly syrského ministerstva vnitra vstoupí do měst Hasaka a Kámišlí, kde budou působit „určitou dobu“, aby zajistily oblast a převzaly kontrolu nad správními úřady. Stát podle syrských médií převezme kontrolu nad všemi civilními a správními institucemi a hraničními přechody.
Vedení SDF a AANES přistoupilo na rozpuštění obou organizací a jejich začlenění do struktur syrského státu ovládaného islamisty vedenými prozatímním prezidentem Ahmadem Šarou.
Umírněný vůdce SDF Mazlúm Abdi v rozhovoru pro kurdská média 30. ledna uvedl, že jeho hlavním cílem dohody bylo „zastavit válku a chránit práva kurdského lidu“. Na dohodu přistoupila i členka vedení AANES Ilham Ehmedová, která měla na starosti zahraniční styk AANES.
Oba řekli, že budou dodržovat dohodu, která vstoupí v platnost v pondělí. Není však jasné, zda na ni přistoupí všichni velitelé SDF, zejména ti, kteří stáli v čele kurdské milice YPG, jež je součástí SDF.
Členové samosprávy AANES a její zaměstnanci v Hasace by si měli zachovat své pozice. Možná budou integrováni do syrských státních administrativních struktur. Zaměstnanci AANES v Dajr az-Zauru a Rakce ovládaných Kurdy také zůstali ve svých pozicích, když tam vstoupily vládní jednotky a převzaly kontrolu nad oběma provinciemi.
Během přítomnosti syrských vládních sil se příslušníci rozpuštěných sil SDF, které území kontrolovaly, připraví na vstup do syrských vládních bezpečnostních sil.
Na Kurdy kontrolovaném území sice vzniknou tři brigády, ve kterých najdou uplatnění kurdští bojovníci, budou to však zcela nové jednotky s novým vedením, do kterých budou muset kurdští bojovníci vstupovat jednotlivě a ne jako celé skupiny, aby se rozbily vazby. Předchozí dohoda z října 2025 přitom umožňovala SDF vytvořit tři divize.
Institut pro studium války dohodu označil za kapitulaci. Na dohodě se podíleli arabští kmenoví vůdci a američtí a francouzští vyjednavači spolu s vyjednavači z řad iráckých Kurdů.
SDF nebyla s to odolat tlaku vládních jednotek, když se k nim připojily milice arabských kmenů, které byly do té doby věrné Kurdům. Operace syrských vládních sil podporovalo Turecko, které bylo velkým odpůrcem kurdské autonomie, protože se také potýká se separatistickými Kurdy. Kurdům bylo po první světové válce přislíbeno vytvoření samostatného Kurdistánu s hlavním městem Diyarbakirem.
