Antisystémové strany volí téměř třetina Evropanů, ukázala analýza

„Takzvané mainstreamové strany ztrácejí voliče a je to záležitost, která nás musí zajímat. Je totiž jasně prokázané, že kdekoli se populisté dostanou k moci, tam kvalita demokracie utrpí.“ Tak komentoval Matthijs Rooduijn, profesor politických věd na Univerzitě v Amsterdamu, podle listu The Guardian výsledky jím vedeného výzkumu změn politických preferencí Evropanů v posledních třiceti letech.

Podle Rooduijna a jeho týmu je trend jednoznačný a z pohledu liberální demokracie varovný: zatímco na začátku 90. let 20. století volilo antisystémové strany jen něco přes desetinu Evropanů, teď je to už skoro třetina.

Podle výzkumu asi polovinu z antisystémových hlasů absorbovaly krajně pravicové strany, zatímco krajní levice si ukousla mnohem menší podíl koláče.

Při rozhodování, která ze stran již je (nebo ještě není) antisystémová či populistická, vycházel Rooduijn z definice nizozemského sociologa Case Muddea působícího na amerických univerzitách. Podle něj je hlavním znakem populistů snaha uměle rozdělit populaci na „skutečný lid“ a „zkorumpované elity“.

Populisté podle Muddea typicky dehonestují – a v extrémních příkladech se snaží zrušit – vyvažující prvky liberální demokracie stojící mezi „obyčejnými lidmi“ a výkonnou mocí, jako jsou nezávislé soudnictví, svobodná média či opatření na ochranu menšin.

Na základě této definice vědci v Evropě označili 234 stran nebo politických hnutí za antisystémové. A přiznávají, že v některých případech nebylo rozhodování jednoduché.

„Stále více mainstreamových stran buď přebírá prvky populismu, nebo je alespoň toleruje, v obavě ze ztráty voličů,“ řekl Rooduijn. Jako příklad strany „driftující“ populistickým směrem uvedl britské konzervativce či rakouskou Lidovou stranu (ÖVP).

Z výzkumu vyšlo, že antisystémové strany dnes volí také lidé ze sociálních skupin, kde to ještě před pár lety bylo nepředstavitelné – například část vzdělané střední třídy, voliči z měst či starší ženy. A trendu přeje i doba.

„Populisté dostali v posledních letech několik ‚dárků‘, které jim spadly do klína – třeba koronavirovou epidemii nebo válku na Ukrajině. To zvýšilo v Evropě mezi některými skupinami obavy z budoucnosti a stali se snadnou kořistí populistů,“ řekla spoluautorka výzkumu Daphne Halikiopoulouvá.

Podle ní se tím rozšířila paleta, na kterou populisté „chytají“ nové voliče – už to nejsou jen tradiční témata jako gender, národní identita nebo historické symboly.

Důsledkem podle Halikiopoulouvé je, že roste počet lidí ochotných vyměnit demokracii za jiný systém. „Řeknou si: ‚Dobře, je to autoritář. Ale aspoň nám přinese stabilitu‘,“ uzavírá výzkumnice.