Článek
(Pokud se někomu nelíbí definice mentální potomci komunistů, ať si pustí záznam z vystoupení zástupců koalice v rozpravě, která končila v sobotu nad ránem.)
Demonstrace proti nové normalizaci mohou být hlasité. Ale koalice už naznačila, že na demonstranty může povolat policejní síly. Zatím policie pouze vytahovala protestující z balkonu Sněmovny.
Anebo bude pokračovat jiná taktika. Protesty budou probíhat, Babišovy a další koaliční voliče to jen ještě více nažhaví proti „Pražákům“, takže se nebude měnit nic.
Kastrace veřejnoprávních médií sice není dokonána, čeká se druhé a třetí čtení, procedura v Senátu, případné prezidentovo veto, přehlasování tohoto veta koalicí, podání k Ústavnímu soudu a případné stanovisko Ústavního soudu.
Ale také se musí počítat s tím, že koalice se vykašle na zákony a zvyklosti, jak to udělala během prvního čtení. Může spoléhat na to, že silové složky poslechnou rozkazy k potlačení případných protestů.
Takže závěr je takový, že nemá cenu nic dělat, protože převaha je stejně na straně zástupců triumfující šedi? Kdepak.
Sáhněme do arzenálu klasiky mentálních potomků komunistů. U zrodu jejich světa nestály jen potomci neandrtálců. Zlý génius 20. století učil své masy, že musí „…umět v každém daném okamžiku najít onen specifický článek řetězu, který je třeba uchopit vší silou, abychom udrželi celý řetěz a zaručeně si zajistili přechod k dalšímu článku…“ Masy tehdy odpovídaly: „Učit se, učit se, učit se!“ Přiučme se taky, kde u nich nechal tesař díru.
Slabina současné koalice není objektivní. Je subjektivní. Neboli, když použijeme slovník staré nedobré normalizace, je to lidský faktor. A nebuďme slušní, řekněme jméno! Je to Andrej Babiš.
Materiál, ze kterého jej stvořila matka příroda, se příliš nehodí na enormní psychologickou zátěž. Pro názornost se ho pokusím porovnat s jiným výskytem v české politice, a sice s Milošem Zemanem.
Zeman od dětství žije ve stresu s permanentním pocitem zášti vůči světu, který ho nedokázal patřičně ocenit. Naučil se čerpat sílu z odporu a nenávisti okolí, kterou přitom sám generuje svým chováním. Babiš byl protekční dítě, touží po uznání a neví, jak zpracovat vlny negativní energie, které na něj jdou z veřejnosti.
Sledujte jeho videa. Jeho ruce. Jeho nejapné argumenty. Včerejší plný Staromák skandující na Babišovu adresu „Je to srab!“ mířil dobře. Pod tlakem může prasknout. A mentální potomci komunistů to bez vůdce neumí.
