Dělá STAN dobro? Charita jako součást kampaně budí pochybnosti

V úvodu videa ke kampani kamera zabírá maminku handicapovaných trojčat, která v pohnutí směrem ke Starostům říká: „Spadli jste z nebes.“ Následuje zhruba sedmnáct minut, v nichž rodina líčí svou každodenní realitu, která se odehrává mezi stěnami rodinného domku přeměněného na rehabilitační centrum.

Z výroků rodičů dětí jasně vyplývá, že částka, kterou Starostové přispěli, je jen pětina toho, co pro zajištění dcer potřebují každoročně. Starostové a jejich videotým umně pracují s náladami, příběh svižně ubíhá, využívá postupů známých z reality show. Zde je to ten, že rodinu pošlou pryč, a než se vrátí, je dvorek jejich domu k nepoznání.

„Velké dobro je vždy práce týmu. Starostů, co se zajímají o své spoluobčany,“ komentuje konečnou podobu Vít Rakušan. Na rodinu je prý upozornila zlínská politička STAN a sněmovní kandidátka Kateřina Francová. Ta pracuje jako zdravotní sestra a ve Zlíně vybudovala dětské centrum. „A my jsme si řekli, tohle je dobro,“ komentuje Rakušan fakt, že rodině jako strana v rámci kampaně přispěli.

„Je svobodný souhlas někoho, kdo je v tíživé situaci a najednou dostane takovou nabídku? Není to zneužívání nevýhodného postavení dané rodiny?“ pozastavuje se nad kampaní Starostů ředitel Ústavu filosofie a religionistiky Univerzity Karlovy Jakub Jirsa, který se etikou a politickou filozofií zabývá. Podle něj je využití tíživé situace rodiny jako prostředku k volebnímu vítězství určitě problém.

Vedle toho upozorňuje na další společensko-etický rozměr. „Jsme bohatá společnost, která by se měla umět postarat o rodiny a lidi v nouzi. STAN po čtyřech letech ve vládě přiznává, že toto náš stát neumí,“ uvedl. Očekával by tedy, že podpora rodinám v nouzi bude systémová, což politici mohou ovlivnit. „Nikoli náhodná skrze problematickou charitativní akci ve volební kampani,“ dodal.

Rakušan kampaň brání: „Kdyby nám to připadalo neetické, nedělali bychom to.“

STAN prý ve svém programu myslí na rodiny, jako je ta „jejich“. „Podpoříme další navyšování příspěvku na péči. Chceme také, aby se při jeho posuzování kladl větší důraz na šetření v místě, kde dotyčný člověk žije,“ zdůraznil.

Lidem v podobné situaci podle Rakušana pomůže i víceleté financování sociálních služeb, ukotvení neformálních pečujících v zákonech a jejich další vzdělávání.

Připomněl, že v minulosti Starostové prosadili například mimořádnou finanční pomoc pro rodiče předčasně narozených dětí nebo zavedli nový stupeň příspěvku na péči, který pro rodinu, jako je ta z jejich kampaně, znamená 24 tisíc korun měsíčně navíc.

Přestože nerozporuje, že prací politiků je hledat systémová řešení, tvrdí, že vždy budou lidé, jejichž situace je natolik specifická, že na ni systémové řešení neexistuje.

„Cílem politiků by mělo být, aby posilovali soudržnost společnosti a podporovali občanskou společnost, jejíž solidarita právě v případech, na které systém nedosáhne, hraje nezastupitelnou roli,“ uvedl Rakušan a  připomněl, že rodině pomohli už dříve, jen případ nemedializovali. Jejich regionální politici s ní hodlají zůstat v kontaktu. Na dárcovské platformě Donio běží sbírka, kam mohou přispívat další lidé.

STAN není jediný, kdo příběhů lidí v nouzi využívá v sebeprezentaci. Běžně s nimi pracují charitativní sbírky. Ty největší mají a dodržují pravidla, jak pomoci a neublížit. „Rozdíl je hlavně v tom, že nám jde o prezentaci naší pomoci, abychom mohli dále pomáhat,“ uvedl pro Novinky mluvčí Diakonie Dalibor Hala. Pro sbírkové kampaně prý nikdy neužívají příběhy, které jsou mezní, protože jde o lidi, kteří jsou snadno zranitelní.

Obdobně k sebeprezentaci a sbírkovým kampaním přistupuje i Charita České republiky. „Drtivá část naší práce je péče o skupiny lidí a vyzobávat si z nich jednotlivce pro nás není typické. Není to sbírka na konkrétního Martínka. Vybíráme vždycky na nějakou službu, její zkvalitnění a rozvoj,“ popsal praxi šéf jejího dárcovského programu Milan Vlasák.

Příběhy tak z podstaty nemohou být extrémní, protože „reprezentují“ zkušenost určité skupiny. „Popíšu-li příběh člověka v nějaké životní situaci tím nejemotivnější možným způsobem a mým cílem je získat peníze pro to, abych mu pomohl, tak je to podle mě úplně fér. Použiji-li to, abych si zvýšil volební preference, abych prodal životní pojištění či jinak jen komerčně, je to kýč a nelíbí se mi to,“ dodal Vlasák.