Výprava do Atakamského příkopu objevila nové organismy

„Dostali jsme člověka do příkopu, kde předtím žádný člověk nebyl,“ konstatoval Ulloa. V některých místech příkop dosahuje hloubky až 8000 metrů a jeho délka činí zhruba 5900 kilometrů.

Výprava pojmenovaná Atacama Hadal, které se zúčastnil i Ulloův kolega Ruben Escribano a známý americký výzkumník a bývalý námořní důstojník Victor Vescovo, se v lednu zaměřila na část u severního pobřeží v Chile. Nyní se o tom objevily podrobnější informace.

Badatelé sestoupili na dno příkopu ve speciální ponorce Limiting Factor, která byla vybavena silnými LED reflektory. „V hloubce pod 100 metrů totiž není světlo,“ poznamenal Ulloa.

Díky výpravě vědci objevili nové organismy. „Viděli jsme druh průsvitných a želatinových sumýšů neboli tzv. mořských okurek, které jsme dosud nezaznamenali,“ popsal Ulloa.

„Mořské okurky” na dně Atakamského příkopu.

Dvanáctidenní výprava rovněž objevila bakterie s dosud nepopsanou vnitřní strukturou, připomněl web Science Alert.

Nové objevy podle Ulloy přináší více otázek než odpovědí. Podle něj bude zřejmě nutné výpravu do Atakamského příkopu zopakovat. Expedice ale podle jeho slov potvrdila předchozí závěr, že „čím je větší hloubka, tím je nižší rozmanitost a počet organismů“.

V druhé polovině letošního roku by vědci do příkopu také rádi umístili senzory, které budou sledovat pohyb Jihoamerické tektonické desky a desky Nazca. Tyto technologie se dosud používají pouze na souši.

„Senzory nám umožní se dozvědět, v jaké oblasti nedochází k zemětřesením, nebo kde se hromadí energie, což by nám mohlo pomoci odhadnout, kde vznikne příští zemětřesení,“ vysvětlil pro agenturu Ulloa s tím, že projekt vyvolává značný zájem mezinárodní vědecké komunity.

Za zmínku ještě stojí také jiná mořská studie. „Co je pro člověka odpad, to je pro chobotnici poklad“ – i tak by se dal shrnout výsledek výzkumu skupiny vědců z Itálie a Brazílie, kteří chtěli zjistit, jak se chobotnice staví k odpadkům, které končí na mořském dně.

Potápěči už roky pořizují po celém světě snímky a nahrávky hlavonožců, kteří se schovávají v prázdných lahvích či nosí na hlavě polovinu vyhozené kokosové skořápky. Nicméně vědci se tomuto jevu zatím příliš nevěnovali. Proto se nyní vědecký tým rozhodl shromáždit 261 podobných záběrů – a zjistit, co přesně chobotnice s lidskými odpadky dělají, napsal server The Huffington Post.

„Tyto hlubokomořské záznamy jsou nesmírně zajímavé, protože dokonce i ve velkých hloubkách se tito tvorové setkávají s odpadky,“ uvedla Maira Proiettiová z Federální univerzity v brazilském Rio Grande listu The Guardian.

Primárním způsobem, jak chobotnice využívají odpadky, je vytvoření příbytku. Chobotnice zabydlují skleněné lahve všech tvarů, které jsou jejich primární volbou; po nich následují plastové a nakonec kovové nádoby.

Menší kousky odpadků také používají dalšími způsoby. Předměty, jako jsou kovová a plastová víčka či zátky, kousky skla a plastů, kovové lžičky a úlomky kokosových skořápek jim slouží jako maskování. Větší předměty, např. plechovky, igelitové pytle, a dokonce kus surfingového prkna, jim slouží jako pomůcky, jak se ukrýt mezi kameny.

Podobná vynalézavost dokazuje inteligenci a extrémní schopnost adaptace hlavonožců. Odvrácenou stranou výzkumu je možnost, že chobotnice využívají lidské odpadky proto, že se tenčí zásoba dostupných mušlí. Některé lidské odpadky pro ně navíc mohou být vysloveně nebezpečné či škodlivé – jako třeba úlomky skla nebo autobaterie, kterou zabydlela jedna z chobotnic.