Článek
„Tato forma výuky byla pro nás tím nejlepším způsobem, jak s tamními učiteli komunikovat. Mongolové jsou přirozeně hraví a soutěživí. Známý je ostatně jejich celonárodní svátek Nádam, kde se čtrnáct dnů zápolí v celé zemi ve střelbě z luku, jízdě na koni a zápase,“ popsala Novinkám Petra Packová, správkyně arboret a lesní pedagožka školního podniku Masarykův les Křtiny.
Vlk není nepřítelem
Jak doplnila, pro Mongoly, pro které je pastevectví stále součástí života, je vlk - stejně jako medvěd - nikoli nepřítelem, ale přirozenou součástí přírody.
„Popis soužití s tímto predátorem nám přiblížil jeden z tamních rangerů. Podle něj se vlci drží především v lesích, a pokud zvíře ze stáda pohybujícího se v blízkosti těchto lesů vlk napadne, pak se jedná obvykle o slabší kusy. A když zvíře jen zraní, nechají ho pastevci jako ‚daň‘ vlkům na místě, aby si pro něj mohli následně přijít,“ uvedla příklad Petra Packová.
Odborníci z Mendelovy univerzity strávili v Mongolsku celkem tři týdny, během kterých se věnovali tématům z oblasti lesnictví, biodiverzity a posilování vztahu mezi lesem a společností.
Lesní pedagožka Petra Packová při výuce pod širým nebem v Mongolsku
Program lesní pedagogiky pro mongolské učitele a děti připravila Packová s kolegy Eliškou Dorňákovou a Václavem Pecinou. Desítkám mongolských učitelů předvedli, jak lze náročná lesnická a zoologická témata srozumitelně komunikovat.
Výuka o vlčím chování a ve vlčí kůži
„Hravou formou jsme si prošli celou ekologii vlka, tedy jeho životní styl, hierarchii ve smečce, způsob dorozumívání, triky, které vlci používají, aby oklamali ostatní smečky. Účastníci seminářů se také rozdělili do smeček a museli bojovat o to, kdo z nich bude alfa samec a kdo alfa samice. Místy některé situace připomínaly ragbyový zápas,“ popsala Packová pro Novinky praktickou výuku.
Pro větší autentičnost si účastníci workshopu oblékli také vlčí kůže, v nichž si například vyzkoušeli, jaké to je, když vlci v zimě takzvaně čárují.
„To je situace, kdy vlk klade stopy do stop vlka, který jde před ním, čímž šetří energii - není potřeba se zbytečně brodit sněhem. Pozorovateli mohl náš pohyb připomínat lesní slalom,“ přiblížila pedagožka jeden z úkolů.
Oblíbená byla výuka formou zápasu, který je Mongolům blízký.
Způsob výuky dětí, která je v Mongolsku povinná, má ovšem také svá sociální specifika. „Pastevci musí děti už od šesti let (ještě nedávno to bylo v pozdějším věku) posílat denně do škol v oblastech, kde se pohybují. Pokud to není možné, stěhuje se do těchto míst s dětmi i matka, nebo jsou už od raného dětství kvůli docházce na internátech,“ přiblížila život a jeho problémy v Mongolsku pedagožka.
Právě na děti pastýřů z mongolské oblasti Red Waterfall se soustředila také část programu lesní pedagogiky. Jednalo se prý o silný zážitek.
„Ranger, u kterého jsme byli ubytovaní, svezl v domluvený čas z okolí na tři desítky dětí od čtyř do asi patnácti let a následně jsme se celé odpoledne věnovali formou her tématu vody. Voda v lese, její význam a propojení se stromy v lese, jejich kořeny, jak les zadržuje vodu, jak zabraňuje výparu a tak dále. Experimentálně jsme zjišťovali, jakou sílu voda má, jestliže dokáže zničit celé vesnice. Bylo poznat, že děti pastýřů žijí v těsném sepětí s přírodou, a jak jsou schopné diskutovat. To se mi při akcích se školáky v Česku často nestává,“ dodala Packová.
