Vědci vyřešili záhadu blesků na Saturnu

Rádiové emise z blesků na Saturnu objevily sondy Voyager už v 80. letech. Jejich interpretace ale dosud zůstávala neúplná. Příslušné elektrostatické výboje na Saturnu byly poprvé detekovány během průletu sondy Voyager 1 kolem planety v roce 1980 a následně potvrzeny při průletu sondy Voyager 2 v roce 1981, jak připomíná nová studie publikovaná v odborném časopise Journal of Geophysical Research: Planets.

Díky poznatkům z mise Cassini, která pak Saturn prozkoumávala v letech 2004 až 2017, se nyní tým výzkumníků rozhodl analyzovat 45 let stará data znovu za použití modernějších technologií. „Data z mise Cassini nám ukázala, že polarizace elektromagnetických signálů vyzařovaných těmito výboji přímo souvisí s polokoulí, na které bouře vzniká,“ řekl Imai.

Studie z 80. let naznačovaly, že blesky vznikají v rovníkové oblasti Saturnu. Díky vyvinutí nové kalibrační metody bylo ale zjištěno, že se ve skutečnosti zdroje blesků nacházely na 35. stupni severní šířky.

„Zdánlivě vyšší periodicita odpovídající rovníku byla způsobena takzvaným efektem za obzorem v ionosféře Saturnu, která rádiové vlny ohýbá,“ uvedl Imai.

Tato skutečnost nebyla v období misí Voyageru ještě známa. Na nové metodě vědci z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR spolupracovali s univerzitou ze Štýrského Hradce v Rakousku.

„Rádiové přijímače na sondách Voyager nebyly určeny na měření krátkých impulzů, proto u zaznamenávání velmi krátkých pulzů od blesků na Saturnu chybovaly,“ sdělila dále Ivana Kolmašová z ústavu.

Podle ní je tento objev důležitým signálem pro vědce, že se vyplatí zkoumat staré záznamy novými technologiemi. „Zvlášť u Saturnu, ke kterému opravdu není jednoduché se dostat. Zkoumání blesků této planety navíc komplikuje i skutečnost, že se tam vyskytují pouze v určitých obdobích,“ doplnila.

Studium historických archivů má podle výzkumníků zkrátka zásadní význam pro pochopení dlouhodobých procesů.

„Blesky na Saturnu jsou stále plné záhad. Předpokládá se, že jejich aktivitu ovlivňují roční období planety, která trvají téměř 30 pozemských let. Data z jediné mise na zachycení těchto cyklů nestačí. Dokud existují staré záznamy, stojí za to do nich nahlížet s novými nápady a moderními technologiemi,“ uzavřel Imai.