V povrchových vodách přibývají přírodní organické látky, upravovat pitnou vodu bude náročnější

Analýzy potvrdily, že ve vodě vzrůstá a bude nadále vzrůstat množství přírodních organických látek. To podle expertů znamená, že vyčistit pitnou vodu bude čím dál tím náročnější a dražší.

Organické látky tvoří hlavní část znečištění úpraven vod. Jsou přírodního původu, nejsou škodlivé, ale mají hnědavé zbarvení a pro pitnou vodu se musí odstranit. Do povrchové vody se dostávají z půd, zejména z horských rašelinišť a z rozkladu organického odpadu, např. trávy, listí či jehličí. Pocházejí rovněž z rybníků, kde je produkuje zvýšený růst řas a sinic.

Během tříletého výzkumného projektu a s použitím dlouhodobých dat z monitoringu kvality vody výzkumníci předpověděli trendy budoucího vývoje. Ukazuje se, že s globální změnou klimatu, kdy roste teplota a nerovnoměrnost srážek, bude množství organických látek ve vodách narůstat.

„Když se zvedne teplota, organických látek je víc. Razantní zvýšení přinášejí bouřky a prudké deště, ale také odumření lesa v povodí nebo deště po delším suchu,“ shrnul hydrochemik Petr Porcal z Hydrobiologického ústavu BC AV ČR v Českých Budějovicích.

Pokud se podaří udržet růst globální teploty do 2,6 °C (nárůst oproti odhadovaným hodnotám z tzv. předindustriálního období z let 1850 až 1900), bude růst koncentrace přírodních organických látek malý a k růstu bude docházet v nižších nadmořských výškách.

Jestliže ale bude růst teplot pokračovat, Porcal upozornil, že produkce přírodních látek se výrazně zvýší v horských oblastech, které jsou již nyní nejvýznamnějším zdrojem přírodních barevných látek ve vodách.

Vědci také sestavili mapy, v nichž detailně popsali kritické oblasti největších zdrojů organických látek. V povodí římovské nádrže hrají nejdůležitější roli rašeliniště v Novohradských horách - jde o pramenné oblasti řek Malše, Černé a potoků Pohořského a Mlýnského.

Pro odběratele pitné vody na Písecku v povodí řeky Otavy by se na první pohled podle barvy vody mohlo zdát, že mají největší vliv šumavské horské jehličnaté lesy a mokřady, není to však jediný zdroj.

Zemědělská krajina v podhůří a látky z odpadních vod a rybníků zvyšují svůj podíl v říční vodě. V dolních tocích již tyto látky představují více než polovinu všech přírodních organických látek, které musí úpravna odstraňovat.

Rostoucí množství organických látek bude narážet na kapacitní limity ve stávajících úpravnách vody. „Popsali jsme scénáře, kam až vyrostou koncentrace organických látek. Např. v povodí římovské nádrže tento růst může být okolo 1 mg/l organického uhlíku za deset let,“ poznamenal Porcal.

Provozovatelé a vlastníci úpraven se tedy podle odborníků musejí připravit na nutnost rekonstruovat technologické linky či optimalizovat provoz úpraven, což je např. situace třetí studované lokality, nádrže Karhov na Jindřichohradecku.

To nicméně může představovat finanční i technologický problém zejména pro malé obce. Důležitý je tak přenos znalostí a zkušeností spojených s úpravou pitné vody, který je podmíněn šíří záběru velkých provozovatelů úpraven.

Jihočeští vědci na výzkumu spolupracovali s norskými kolegy a srovnávali české úpravny vod s úpravnami ze severských zemí, kde se potýkají se stejným trendem nárůstu přírodních organických látek. Kvalita pitné vody z podobných povrchových zdrojů patří k evropské špičce.

Výstupem výzkumného projektu, který byl financován z Norských fondů a pomocí Technologické agentury ČR, byly kromě map povodí s charakterem přírodních organických látek také optimalizační opatření na míru jihočeským úpravnám pitné vody a zároveň obecný návod, jak sestavit manipulační řády pro jakékoli vodárenské nádrže a úpravny.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Biologické centrum AV ČR