Článek
Nešlo sice o psaní v dnešním smyslu slova, ale o promyšlené vizuální kódování informací sdílené v rámci tehdejších komunit, tedy o důležitý krok na dlouhé cestě k pozdějším psaným jazykům.
Vědci podle studie, která vyšla minulý měsíc v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), analyzovali více než 260 drobných artefaktů nalezených v jeskynním systému na území dnešního Německa, konkrétně v pohoří Švábská Jura (Švábská Alba) na jihu spolkové země Bádensko-Württembersko, pocházejících z období tzv. aurignacké kultury.
Aurignacien byla raná mladopaleolitická kultura moderních lidí (Homo sapiens), rozšířená v Evropě zhruba před 40 000 - 30 000 lety. Byla typická pokročilou výrobou kamenných a kostěných nástrojů a patří k nejstarším obdobím evropského umění, včetně rytin a sošek.
Na těchto předmětech, vyrobených z kamene, kosti nebo mamutího klu, se nacházely tisíce vyrytých značek: tečky, čárky, křížky, zářezy či hvězdicovité tvary.
K nálezům patří např. i figurka známá jako Adorant, která konkrétně pochází z jeskyně Geißenklösterle nedaleko města Blaubeuren. Je stará asi 40 000 let a tvoří ji malá destička z mamutí slonoviny s vyobrazením antropomorfní postavy doplněná několika řadami zářezů a teček.
- Adorant je označení pro postavu v postoji uctívání nebo modlitby – obvykle se zdviženýma rukama. Termín pochází z latinského adorare („uctívat“, „klanět se“).
40,000 years ago, humans in Europe carved over 3,000 geometric signs—symbols we still can’t decode. A new study finds their complexity rivals the earliest protocuneiform tablets of ancient Mesopotamia. Read more in PNAS: https://t.co/UbQ1q7TuG3 pic.twitter.com/RlOR6DdcO7
— PNASNews (@PNASNews) March 3, 2026
Zapojení lingvistů
Po dlouhou dobu byly všechny výše zmíněné rytiny považovány spíše za dekoraci nebo náhodné stopy používání nástrojů. Nový výzkum ale ukazuje, že jejich rozmístění, opakování i kombinace vykazují jasné vzorce, které naznačují záměr a pravidla.
Tým vedený lingvistou Christianem Bentzem z německé Sárské univerzity a archeoložkou Ewou Dutkiewiczovou z Berlínského státního muzea použil podle serveru Science Alert metody z oblasti informační teorie a statistické lingvistiky, které se běžně uplatňují při studiu jazyků a písemných systémů.
Právě jejich aplikace na pravěké artefakty přinesla překvapivé výsledky. Sekvence značek dosahují takzvané optimální rovnováhy mezi řádem a variabilitou: nejsou ani chaotické, ani mechanicky jednotvárné. To je vlastnost typická pro systémy, které nesou informaci. Podobné hodnoty vykazují i nejranější známé proto-písemné záznamy z Mezopotámie, vzniklé však až o desítky tisíc let později.
- Nejstarší známé písmo jako takové se zrodilo ve starověké Mezopotámii, v oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris. Před rokem 3000 př. n. l. zde Sumerové začali používat takzvané klínové písmo.
Autoři studie zároveň podle agentury Reuters zdůrazňují, že tyto značky nekódovaly mluvený jazyk tak, jak to dělá písmo dnes. Neexistuje žádný „překladový klíč“ a není možné číst jednotlivé znaky jako slova nebo věty.
Přesto ale šlo o sdílený symbolický systém, který měl v rámci skupiny jasná pravidla.